skip to Main Content
Katedra politologie Fakulty sociálních studií

Jelikož jsem měl dvě souběžná studia, na bakaláři jsem Erasmus nestihl. Proto jsem měl jasno, že chci do zahraničí vyjet během magistra. Šlo tedy pouze o to, kam. Hned na začátku jsem si řekl, že nechci vybírat školu jen podle kvality studia, ale že chci jet současně někam, kde to mám rád. A jelikož mi od mala přirostla k srdci Itálie, vybral jsem si pro svůj Erasmus Boloňskou univerzitu, nejstarší univerzitu v západním světě, od které jsem současně čekal i kvalitní výuku.

Obecně vzdělávací instituce v jižní Evropě doprovází ne příliš dobrá pověst a Erasmus tady bývá považován spíše za dobrodružství. Po měsíci stráveném v Itálii si však troufám říci, že se to netýká Boloňské univerzity.

Samotná Boloňská univerzita (oficiálně Alma Mater Studiorum – Università di Bologna) má krom samotné Bologni kampusy v dalších čtyřech městech. Já jsem si pro svůj Erasmus vybral kampus ve Forlí, kde je podle některých politologie ještě na vyšší úrovni než v samotné Bologni (avšak pro případně zájemce platí, že i studium přímo v Bologni je možné). Univerzitní prostředí tu poměrně zdatně odolává „uvolněnému italskému stylu života“, ten se projevuje snad jen v některých případech. Příklad? Vyučovací hodiny tu jsou teoreticky dvouhodinové, z čehož jsem měl ze začátku trochu respekt. Přeci jen soustředit se o další půlhodinu navíc oproti našim 90 (teď už tedy 100) minutám je rozdíl. Ale ukázalo se, že tomu tak nemusí nutně být. V jednom kurzu je například vždy zhruba v půlce vyhlášena speciální přestávka na kávu. Není stanoveno, jak dlouhá pauza je, prostě když si všichni užijí svoji kávu (je tady vážně skvělé i kafé z automatu), případně cigaretu před budovou, tak se pokračuje. A pokud si nyní představujete nějakou anarchii, tak tomu tak není. Po zhruba deseti minutách se většinou všichni vrátí a jede se dál.

Obecně můžu říct, že jsem s místní výukou spokojen. Většina profesorů, se kterými jsem přišel do styku, je velmi kvalitní a současně vstřícná, často s mnoha zkušenostmi s vyučováním na zahraničních univerzitách. Na místní fakultě politických věd je možné studovat několik anglických bakalářských i magisterských programů, takže i výběr anglicky vyučovaných předmětů je veliký. 

A co samotné Forlí? Forlí je menší, poklidné město s asi 120 000 obyvateli, které si svou slávu a důležitost užilo především ve starověku a středověku. Co myslím slovem poklidné? Při ranní desetiminutové cestě do kampusu neuslyšíte ani jedno zatroubení auta. V normálním italském městě nevídaná věc. S nadsázkou se říká, že ve Forlí žijí jen důchodci a studenti. Platí ale hlavně to, že Forlí je studentské město, kdy se právě studenti starají o jeho kulturní život. Je tu také mnoho erasmáků, o nové kamarády tedy nebudete mít nouzi. Výhodou je, že například oproti Bologni je tu levnější ubytování a není problém ho sehnat v docházkové vzdálenosti od kampusu, který je nedávno rekonstruovaný a který mě příjemně překvapil. Menší velikost města je pak více než kompenzována možností podnikat výlety na zajímavá místa, kterých je v dojezdové vzdálenosti obrovské množství. Forlí totiž disponuje výbornou polohou na pomezí severní a střední Itálie. Osobně jsem za měsíc stihl navštívit Bolognu, San Marino, Rimini, Ravennu, Asissi, Řím a Veronu. A v dosahu jsou rovněž i místa jako Florencie či Benátky.

A poslední postřeh. Celý region Emilia-Romagna má pověst italské bašty socialismu a dalších levicových ideologií. A něco na tom asi opravdu bude. Nebude náhoda, že první ulice, do které jsem v Bologni vjel, se jmenovala Via Stalingrado. A na Fakultě politických věd ve Forlí nenajdete sochu nikoho jiného než Alexandra Dubčeka. Na druhou stranu ve Forlí vyrůstal Benito Mussolini a samotné město bylo během 20. a 30. let jedním z důležitých fašistických center. Na hlavní městské katedrále tedy sice narazíte na nasprejované anarchistické heslo, současně ale jen o pár kroků dál na hlavním náměstí (které bylo ve velké míře rekonstruováno právě ve 20. a 30. letech) stále naleznete lampy veřejného osvětlení s vyraženou zkratkou E F, tedy Era Fascista. Prostě svět tu je v rovnováze a obzvláště pro politologa je to ráj. Shrnul bych to tak, že se mi podařilo najít kýžený kompromis, kdy je můj Erasmus přínosný a současně si ho náležitě užívám.

Jan Hruška

Back To Top