skip to Main Content

podzimní semestr 2019

16.9. – 15.12.2019 výuka
16.9. – 29.9.2019 změny v zápise předmětů
1.8. – 30.11.2019 přihlášky do magisterského studia (zahájení studia jaro 2020)
1.8. – 30.11.2019 přihlášky do doktorského studia (zahájení studia jaro 2020)
1.8. – 30.11.2019 přihlášky k rigoróznímu řízení
do  21.11.2019 přihlášky k obhajobám doktorských prací a ke státním dokt. zkouškám
do 30.11.2019 registrace k tématu  bakalářských a magisterských prací  pro obory POL i BSS prostřednictvím ISu s předpokládanou obhajobou červen 2020
do 13.12.2019 stanovení složení komisí SZZ
do 13.12.2019 stanovení termínů zkoušek za podzimní semestr
2.1. – 12.2.2020 zkouškové období
30.1.2020 v 10:00 hod. přijímací zkoušky do mgr. studia obor POL
30.1.2020 ve 12:00 hod. přijímací zkoušky do mgr. studia obor BSS
6.2.2020 přijímací zkoušky do doktorského studia
26.3. – 27.3.2020 promoce

Bakalářské státní závěrečné zkoušky pro obor POL

1.11. – 5.12.2019 přihlášení k bakalářské státní závěrečné zkoušce obor POL (obhajoba, písemná část leden 2020) prostřednictvím ISu; při samotném odevzdání závěrečné práce musí být student přihlášen k SZZ (obhajobě i písemné části) a práce musí být vložena v archivu závěrečné práce; do stanoveného termínu musí být v ISu přihlášeni také studenti konající pouze část písemnou (i v případě přerušeného studia a opakování některé části SZZ)
20.11.2019 (včetně) vložení bakalářské práce do diplomového semináře
27.11.2019 sdělení hodnocení diplomového semináře
4.12.2019 do 15 hod. termín odevzdání bakalářských prací obor POL
20.12.2019 k dispozici posudky bakalářských prací POL (posudky budou vedoucím i oponentem vloženy do archivu závěrečné práce studenta)
6.1.2020 od 9:00 v U41,42,43,44 obhajoby bakalářských prací pro obor POL (rozpisy budou zveřejněny v IS_sekce_STUDIUM)
7.1.2020 od 9:00 v P51 písemná část bakalářských SZZ pro obor POL

Magisterské státní závěrečné zkoušky pro obor POL

1.11. – 5.12.2019 přihlášení k magisterské státní závěrečné zkoušce obor POL (obhajoba, ústní zkouška – leden 2020) prostřednictvím ISu; při samotném odevzdání závěrečné práce musí být student ke SZZ přihlášen a práce musí být vložena v archivu závěrečné práce; do stanoveného termínu musí být přihlášeni také studenti konající pouze část ústní (i v případě přerušeného studia a opakování některé části SZZ)
29.11.2019 (včetně) vložení diplomové práce do diplomového semináře
11.12.2019 hodnocení diplomového semináře
2.1.2020 do 15 hod. termín odevzdání magisterských prací POL
16.1.2020 k dispozici posudky magisterských prací POL (posudky budou vedoucím i oponenetem vloženy do archivu diplomové práce studenta)
27.1.2020 od 9:00 v U41,42,43,44 obhajoby magisterských prací pro obor POL (rozpis bude zveřejněn pouze v IS_sekce_STUDIUM) a ústní zkouška

Pokud narazíte při studiu na nějaký problém či nejasnost, můžete se s dotazy obracet na Jakuba Šeda, studijního poradce. Kontaktovat jej můžete e-mailem nebo osobně. Konzultační hodiny pro podzimní semestr 2017 budou upřesněny.

Termín zadání: minimálně semestr před plánovanou obhajobou (konkrétní termín viz záložka Studentský terminář).

Téma: Vlastní nebo výběr z vypsaných témat dostupných v ISu (link); vlastní téma musí akceptovat vedoucí práce/školitel; v průběhu psaní může být téma po souhlasu vedoucího upřesněno. Po domluvě na tématu vedoucí zanáší téma do ISu, kde se k němu může student/ka přihlásit.

Vedoucí: Pedagog minimálně s hodností Ph.D. Kromě členů katedry mohou práce vést i externí odborníci, ovšem pouze po souhlasu vedoucího katedry.

Zpracování: Student/ka by měl/a práci s vedoucím průběžně konzultovat.

Rozsah: 63.000 – 81.000 znaků včetně mezer (35-45 normostran). Do rozsahu se započítává vlastní text včetně poznámkového aparátu; nezapočítávají se titulní list, čestná prohlášení, poděkování, obsah, seznam zkratek, seznam literatury a přílohy.

Šablona ke stažení

Kdybyste si nebyli jistí, jak šablonu použít, tady je návod. A pro ty z vás, kteří nechtějí šablonu použít, shrnujeme formální požadavky kladené na bakalářské práce:

Formální náležitosti: Závaznými součástmi závěrečné práce jsou:

  • titulní list s názvem univerzity, fakulty, katedry a oboru, názvem práce, typem práce, jménem autora, jeho UČO, místem a rokem sepsání práce (vzor),
  • desky (obálka) práce obsahují název univerzity, název fakulty, typ práce (zda jde o magisterskou, bakalářskou či jinou práci), místo a rok zpracování, jméno autora
  • vyjádření o autorství práce (vzor).
  • obsah práce a v jeho závěru uvedení počtu znaků práce: uvedené číslo vyjadřuje počet znaků výše specifikovaných započítávaných částí,
  • vlastní text,
  • seznam pramenů a literatury a
  • anotace česky a anglicky, klíčová slova česky a anglicky (tyto náležitosti je rovněž nutné vložit do ISu).

Nezávaznou součástí práce je poděkování vedoucímu práce, resp. jiným osobám.

Formátování:

  • formát: A4, možný oboustranný tisk
  • písmo: velikost 12 pro základní text, velikost 11 pro poznámky
  • řádkování: 1,5 v hlavním textu, 1 pro poznámky
  • Poznámky: umístěny pod čarou nebo na konci jednotlivých kapitol/celého textu; odkazy na poznámky je třeba průběžně označovat arabskými číslicemi
  • grafy, tabulky a obrázky: nutné průběžně číslovat a uvádět zdroj. Mohou být řazeny přímo do textu nebo jako samostatná příloha za textem práce
  • všechny stránky je třeba průběžně číslovat
  • citace se řídí  obvyklými pravidly a etikou vědecké práce. Způsob citace je upraven dle Chicago Manual of Style (Author-Date). Odhalené prohřešky proti vědecké etice (plagiáty) budou přísně trestány
  • seznam literatury je umístěný za textem práce a je řazen abecedně; prameny bez autora/editora se řadí abecedně podle prvního písmene názvu; názvy cizojazyčných publikací se nepřekládají; názvy děl v jazycích nepoužívající latinku, jsou transliterovány.

Odevzdání: V semestru, kdy je plánovaná obhajoba si student/ka zapisuje Diplomový seminář. Jeho absolvování je první podmínkou pro přijetí práce. Zápočet za Diplomový seminář je udělen za splnění podmínek, které stanoví vedoucí práce (obvykle odevzdání hrubé verze celého textu práce).
Práce se odevzdává do pevně stanoveného termínu ve dvojí podobě:

  • elektronicky do Archivu závěrečné práce v ISu a
  • ve dvou výtiscích na sekretariátu katedry.

Bakalářskou práci je možné odevzdat v termovazbě.

Státní závěrečná zkouška sestává z obhajoby bakalářské práce a ze dvou předmětů státní závěrečné zkoušky (Politická filosofie a teorie, Komparace politických systémů). Obsah obou předmětů je vymezen státnicovými okruhy a zadanou literaturou.
Obhajoba práce sestává z následujících částí:

  1. Úvodní stručné představení práce diplomantem (2-3 minuty) – téma práce, základní cíle, použité teorie, koncepty či metody, zjištěné poznatky a závěry práce.
  2. Shrnutí hodnocení vedoucího práce a posudku oponenta, možnost diplomanta se k hodnocení a posudku vyjádřit, tj. odpovědět na vznesené připomínky a položené otázky.
  3. Debata nad prací a otázky členů komise.

Přibližná doba obhajoby je 20 minut. Při obhajobě není možné využít PowerPoint či obdobnou formu prezentace.

Zpravidla den následující po obhajobě se koná písemné přezkoušení z obou předmětů státní závěrečné zkoušky. Přezkoušení probíhá formou otevřených otázek na bázi státnicových okruhů a zadané literatury. Mezi zkouškami z každého předmětu je krátká přestávka.

Politická filosofie a teorie

  1. Klasické politické myšlení (Platón 2001, Aristoteles 1998, Císař 2008, Augustinus 2007, Akvinský 2003).
  2. Teorie společenské smlouvy (Chotaš 2017, Waldron 1995, Baroš 2017).
  3. Konservatismus a realismus (Helm 1994, Fellows 1996, Grant 1996, Schmitt 2007, Heywood 2008: 83–115).
  4. Geneze liberalismu: klasický a moderní (Montesquieu 2003, Henrie 1996, Smith 2001, Shapiro 2003, Heywood 2008: 43–81).
  5. Liberalismus ve 20. a 21. století (Hayek 1993, Berlin 1997, Rawls 1995, Kis 1997, Gaus 2011).
  6. Liberální, deliberativní a radikální demokracie (Hloušek 2008, Habermas 2002, Bíba 2014).
  7. Republikanismus (Vávra 2007, Znoj 2011).
  8. Geneze socialistického myšlení: utopický socialismus, K. Marx, socialismus a jeho doktrinální mutace (Marx – Engels 1950, Honneth 2011, Heywood 2008: 117–158).
  9. Další politické ideologie a směry – nacionalismus, fašismus, nacismus, anarchismus, feminismus, environmentalismus (Heywood 2008: příslušné kapitoly, Hušek 2016, Barša 2011).
  10. Teorie a praxe nedemokratických režimů (Balík – Kubát 2012: 41–64, 74–84).
  11. Liberální demokracie, koncepce demokracie J. Schumpetera a jeho kritika, polyarchie R. Dahla, vlny demokratizace S. Huntingtona, přechody k demokracii (Kopeček 2008, Hloušek – Kopeček – Šedo 2018: 15–37, 53–56).
  12. Přístupy v politologii – (neo)institucionalismus, behavioralismus a teorie racionální volby (Lowndes 2003, Říchová 2000).
  13. Výzkum v sociálních vědách (Kellstedt – Whitten 2013, Burnham et al. 2008).
  14. Etika v sociálních vědách (Respect Project).
  15. Pojem politika (Berg-Schlosser – Stammen 2000: 13–25, 31-111, Novák 2011: 26–53, Voegelin 2000, Weber 1998).

Literatura

  • Akvinský, T. (2003): O zákonech v Teologické sumě, Praha: Krystal, s. 5–13, 26–32.
  • Aristoteles (1998): Politika. Praha, Petr Rezek, s. 117–124 (standardizované stránkování na krajích textu v případě jiných českých vydání: 1278b–1281a).
  • Augustinus, A. (1950): O boží obci II. Praha, Vyšehrad, s. 64–65, 71–72, 400–406, 410–418, 420–424, 433–434, 435–437 (novější vydání/přetisk: Praha, Karolinum 2007, svazek II, s. 58, 62–63, 261–264, 266–271, 273–275, 280–281, 282–283).
  • Balík, S. – Kubát, M. (2012): Teorie a praxe nedemokratických režimů. Aktualizované vydání, Praha, Dokořán, s. 41–64, 74–84 (subkapitola „Definice, typologie a výskyt totalitního režimu, část kapitoly „Autoritativní režim“ a kapitola „Jiné formy nedemokratických režimů“; existuje i starší vydání knihy s jiným stránkováním z roku 2004).
  • Baroš, J. (2017): Suverenita u Rousseaua, in: Belling, V. et al.: Suverenita panovníka, lidu a státu v moderní politické filosofii. Ústí nad Labem, Nakladatelství University J. E. Purkyně, s. 52–74.
  • Barša, P. (2011): Dvě podoby liberálního feminismu, in: Orientálcova vzpoura. Praha, Dokořán, 271–278.
  • Berg-Schlosser, D. – Stammen, T. (2000): Úvod do politické vědy. Praha, ISE, s. 13–25, 31–111.
  • Berlin, I. (1997): Dva pojmy svobody (výběr), in: Kis, J. (ed.), Současná politická filosofie, Praha, Oikúmené, s. 47–62, 94–99.
  • Bíba, J. (2014): Doslov, in: Laclau, E. – Mouffe Ch.: Hegemonie a socialistická strategie: za radikálně demokratickou politiku. Praha, Karolinum, s. 219–225.
  • Burnham et al. (2008): Research Methods in Politics. New York, Palgrave Macmillan, s. 69–95.
  • Císař, O. (2008, též 2003): Platón, Aristotelés a jejich typy politických zřízení, in: Hloušek, V. – Kopeček, L. (eds.), Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. Brno, MU, s. 49–56.
  • Fellows, R. (1996): Edmund Burke, in: Žegklitz, J. (ed.), Velké postavy politické filosofie, Praha, OI, s. 71–80.
  • Gaus, G. F. (2011): The Range of Justice (or, How to Retrieve Liberal Sectual Tolerance). Cato Unbound, 10. říjen 2011, https://www.cato-unbound.org/2011/10/10/gerald-gaus/range-justice-or-how-retrieve-liberal-sectual-tolerance.
  • Grant, R. (1996): Michael Oakeshott, in: Žegklitz, J. (ed.), Velké postavy politické filosofie, Praha, OI, s. 163–172.
  • Habermas, J. (2002): Tři normativní modely demokracie, in: Teorie demokracie dnes. Praha, Filosofia, s. 79–95.
  • Hayek, F. A. (1993): Principy liberálního společenského řádu, in: Ježek, T. et al.: Liberální ekonomie. Praha, Prostor, s. 53–76.
  • Helm, P. (1994). David Hume, in: Scruton, R. (ed.), Konzervativní myslitelé, Brno, CDK, s. 9–26.
  • Henrie, M. (1996): Alexis de Tocqueville a úskalí demokracie, in: Žegklitz, J. (ed.), Velké postavy politické filosofie. Praha, OI, s. 99–116.
  • Heywood, A. (2008): Politické ideologie, 4. vyd. Plzeň, Aleš Čeněk, kap. 2–5 (Liberalismus, Konzervatismus, Socialismus, Nacionalismus), 7 (Fašismus), 9 (Ekologismus), s. 43–189, 219–244, 271–295 (starší vydání: Praha, Eurolex Bohemia 2005).
  • Hloušek, V. (2008, též 2003): Klasická liberální teorie demokracie, in: Hloušek, V. – Kopeček, L. (eds.), Demokracie Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. Brno, MU, s. 57–83.
  • Hloušek, V.– Kopeček, L. – Šedo, J. (2018): Politické systémy, 2. aktualizované vyd., Brno, B & P Publishing, s. 15–37, 53–56 (existuje i starší vydání s odlišným stránkováním z r. 2011).
  • Honneth, A. (2011): Sociální patologie rozumu: K intelektuálnímu dědictví kritické teorie, in: Honneth, A., Patologie rozumu: dějiny a současnost kritické teorie. Praha, Filosofia, s. 33–64
  • Hušek, Petr (2016): Postanarchismsus: proměny strategií resistence. První dekáda 21. století. Opava, Slezská univerzita v Opavě, s. 29–37 (kap. „Historické modely anarchistické rezistence“).
  • Chotaš, J. (2017): Suverenita u Hobbese, in: Belling, V. et al.: Suverenita panovníka, lidu a státu v moderní politické filosofii. Ústí nad Labem, Nakladatelství University J. E. Purkyně, s. 36–51.
  • Kellstedt, P. M. – Whitten G. D. (2013): The Fundamentals of Political Science Research. 2nd ed. New York, Cambridge University Press, s. 1–128.
  • Kis, J. (1997): Úvod, in: Kis (ed.), Současná politická filosofie. Praha, Oikoymenh, s. 23–33.
  • Kopeček, L. (2008, též 2003): Koncept demokracie J. Schumpetera, in: Hloušek, V. – Kopeček, L. (eds.), Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. Brno, MU, s. 183–191.
  • Lowndes, V. (2003): Institutionalism, in: Marsh, M. (ed.), Theories and Methods in Political Science, London, Palgrave, s. 90–108.
  • Marx, K. – Engels, B. (1950): Manifest komunistické strany, in: Sebrané spisy ve dvou svazcích. Svazek I, Praha, Svoboda, s. 25–47 (jiná vydání: Spisy, svazek 4, Praha, SNPL 1958, s. 423–450; Vybrané spisy, svazek 1. Praha, Svoboda 1976, s. 371–391).
  • Montesquieu, Ch.-L. (2003): O duchu zákonů, Dobrá Voda, Aleš Čeněk, s. 74–105 (jiná vydání: O duchu zákonů I, Praha, Oikúmené, s. 58–90).
  • Novák, M. (2011): Politika a politologie: úvod do politické vědy, in: Novák, M. et al.: Úvod do studia politiky, Praha, SLON, s. 26–53.
  • Platón (2001): Ústava. Praha, Oikoymenh, s. 245–276 (standardizované stránkování na krajích textu v případě jiných českých vydání: 543a–569c).
  • Rawls, J. (1995): Teorie spravedlnosti. Praha, Victoria Publishing, s. 17–32, 38–42, 92–105.
  • Respect Project: Respect Code of Practice for Socio-Economic Research (dostupné online z http://www.respectproject.org/code/respect_code.pdf).
  • Říchová, B. (2000): Přehled moderních politologických teorií. Praha, Portál, s. 29–44 a 95–140.
  • Shapiro, I. (2003): Morální základy politiky. Praha, Karolinum, s. 21–34, 49–59 (kap. 2 „Klasický utilitarismus“ a část kap. 3 „Spojení práv a užitečnosti“).
  • Schmitt, C. (2007): Pojem politična. Brno/Praha, CDK/Oikoymenh, s. 19–37, 78–92.
  • Smith, A. (2001). Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Praha, Liberální institut, Kniha I., kap. I a II.; Kniha V, kap. I, s. 7–18, 692–698.
  • Vávra, D. (2007): Politické myšlení Hannah Arendtové, Politologická revue, roč. XIII., č. 1, s. 3–18.
  • Voegelin, E. (2000): Nová věda o politice. Brno, CDK, s. 7–27.
  • Waldron, J. (1995): Locke, John, in: Miller, D. et al. (eds.), Blackwellova encyklopedie politického myšlení, Brno, Jota, s. 264–267.
  • Weber, M. (1998): Politika jako povolání, in: Weber, M.: Metodologie, sociologie a politika, Praha, Oikoymenh, s. 246–296.
  • Znoj, M. (2011): Republikanismus mezi negativním liberalismem a demokratickým populismem, in: Znoj, M., Bíba, J. et al. Machiavelli mezi republikanismem a demokracií, Praha, Filosofia, s. 41–76.

Komparace politických systémů

  1. Konsociační demokracie, konsensuální a westminsterský model demokracie A. Lijpharta – pojmové vymezení, klasické případy, charakteristické znaky, kritika modelů (Říchová 2000: 197–217, Hloušek – Kopeček 2008: 203–210, Hloušek – Kopeček – Šedo 2018: 69–75).
  2. Parlamentní a prezidentské demokracie – pojmové vymezení, základní charakteristické znaky, typologie politických systémů uvnitř modelů, kritika obou modelů a jejich příklady, Duvergerův koncept semiprezidentských systémů (Hloušek – Kopeček – Šedo 2018: 79–116).
  3. Politické systémy, instituce a jejich fungování v komparativní perspektivě (Hloušek – Kopeček – Šedo 2018: 117–181, 217–232).
  4. Politický systém USA – prezident, vláda, Nejvyšší soud, parlament, volební systém, vztah exekutivy a legislativy (Dvořáková a kol. 2010: 69–81).
  5. Politické systémy Velké Británie, Německa, Rakouska, Švýcarska, Francie, Itálie, Španělska – hlava státu, vláda, parlament, volební systém, vztah exekutivy a legislativy (Dvořáková a kol. 2010: 101–116, 124–132, 168–177, 192–202, 206–209, 237–250, Říchová a kol. 2009: 63–69, 180–188, 191–194, 224–228).
  6. Politické systémy zemí Polska, Slovenska a Maďarska – hlava státu, vláda, parlament, volební systém, vztah exekutivy a legislativy (Cabada a kol. 2008: 14–21, 46–50, 54–56, 72–77).
  7. Politický systém Ruska – hlava státu, vláda, parlament, volební systém, vztah exekutivy a legislativy (Cabada a kol. 2008: 384–390, Hloušek – Kopeček – Šedo 2018: 62–64).
  8. Teorie politických stran – konfliktní linie, typy a organizace stran, stranické rodiny (Strmiska – Hloušek – Kopeček – Chytilek 2005: 9–40).
  9. Typologie soutěživých a nesoutěživých stranických systémů (M. Duverger, J. Blondel, G. Sartori), formát a typ (mechanismus fungování) stranických systémů, vliv volebních systémů na stranické (Sartori 2005: 123–243, Strmiska – Hloušek – Kopeček – Chytilek 2005: 40–54, 603–617).
  10. Politické strany a stranické systémy Velké Británie, Francie, Německa, Itálie, Polska a USA (Strmiska – Hloušek – Kopeček – Chytilek 2005: 55–74, 97–116, 294–305, 386–399, 503–527, Gaffney 2010, Gallagher – Laver – Mair 2011: 197–201, 204–208, 212–216, 223–228, Hlaváček 2015).
  11. První čs. republika – charakteristika politického a stranického systému (Balík – Hloušek – Holzer – Šedo 2003).
  12. Proměny politických režimů v českých zemí v letech 1938–1948 (Balík – Hloušek – Holzer – Šedo 2003).
  13. Politický systém českých zemí v letech 1948–1989 (Balík – Hloušek – Holzer – Šedo 2003).
  14. Politický systém ČR – hlava státu, vláda, parlament, volební systém, ústavní soud, územní samospráva (Balík et al. 2019, Ústava ČR).
  15. Politické strany a stranický systém v ČR (Balík et al. 2019).

Literatura

  • Balík, S. – Hloušek, V. – Holzer, J. – Šedo, J. (2003): Politický systém českých zemí 1848– Brno, MPÚ MU, s. 44–178.
  • Balík, S. et al. (2019): Od Palackého k Babišovi. Česká politika 19.-21. století. Praha, Brno, Dokořán a Masarykova univerzita, s. 127–211.
  • Cabada, L. a kol. (2008): Nové demokracie střední a východní Evropy. Praha, Oeconomica, s. 14–21, 46–50, 54–56, 72–77, 384–390.
  • Dvořáková, V. a kol. (2010): Základní modely demokratických systémů. Praha, Oeconomica, s. 69–81, 101–116, 124–132, 168–177, 192–202, 206–209.
  • Gaffney, J. (2010): Political Leadership in France. From Charles de Gaulle to Nicolas Sarkozy. London, Palgrave Macmillan, s. 138–153.
  • Gallagher, M. – Laver, M. – Mair, P. (2011): Representative Government in Modern Europe. London, McGraw-Hill, s. 197–201, 204–208, 212–216, 223–228 (subkapitoly k Velké Británii, Německu, Itálii a Polsku).
  • Hlaváček, P. (2015): Politický systém USA. In Hlaváček, P., Jurek, P. a kol.: Politické systémy anglosaských zemí.Praha, Dokořán, s. 178–185 (subkapitola o stranickém systému a stranách).
  • Hloušek, V. – Kopeček, L. – Šedo, J. (2018): Politické systémy. aktualizované vyd., Brno, B and P Publishing, s.62–64, 69–75,79–181, 217–232(existuje i starší vydání s odlišným stránkováním z r. 2011).
  • Hloušek, – Kopeček, L. (2008, též 2003): Konsensuální a konkurenční demokracie, in: Hloušek, V. – Kopeček, L. (eds.), Demokracie. Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. Brno, MU, s. 203–210 (část příslušné kapitoly).
  • Říchová, B. (2000): Přehled moderních politologických teorií, Praha, Portál, s. 197–217 (část kapitoly „Teorie konsociační demokracie“).
  • Říchová, B. a kol. (2009): Západoevropské politické systémy. Praha, Oeconomica, s. 63–69, 181–188, 191–194, 224–228.
  • Sartori, G. (2005): Strany a stranické systémy. Schéma pro analýzu. Brno, CDK, s. 123–243.
  • Strmiska, M. – Hloušek, V. – Chytilek, R. – Kopeček, L. (2005): Politické strany moderní Evropy. Praha, Portál, s. 9–54, 55–74, 99–116, 294–305, 386–399, 503–527, 603–617 (u Německa, Itálie a Polska jde o části příslušných kapitol).
  • Ústavní zákon č. 1/1993, S, Ústava ČR.

Termín zadání: minimálně semestr před plánovanou obhajobou (konkrétní termín viz záložka terminář).

Téma: Vlastní nebo výběr z vypsaných témat dostupných v ISu (link); vlastní téma musí akceptovat vedoucí práce/školitel; v průběhu psaní může být téma po souhlasu vedoucího upřesněno. Po domluvě na tématu vedoucí zanáší téma do ISu, kde se k němu může student/ka přihlásit.

Vedoucí: Pedagog minimálně s hodností Ph.D. Kromě členů katedry mohou práce vést i externí odborníci, ovšem pouze po souhlasu vedoucího katedry.

Zpracování: Student/ka by měl/a práci s vedoucím průběžně konzultovat.

Rozsah: 144.000 – 180.000 znaků včetně mezer (80-100 normostran). Do rozsahu se započítává vlastní text včetně poznámkového aparátu; nezapočítávají se titulní list, čestná prohlášení, poděkování, obsah, seznam zkratek, seznam literatury a přílohy.

Šablona ke stažení

Kdybyste si nebyli jistí, jak šablonu použít, tady je návod. A pro ty z vás, kteří nechtějí šablonu použít, shrnujeme formální požadavky kladené na bakalářské práce:

Formální náležitosti: Závaznými součástmi závěrečné práce jsou:

  • titulní list s názvem univerzity, fakulty, katedry a oboru, názvem práce, typem práce, jménem autora, jeho UČO, místem a rokem sepsání práce (vzor),
  • desky (obálka) práce obsahují název univerzity, název fakulty, typ práce (zda jde o magisterskou, bakalářskou či jinou práci), místo a rok zpracování, jméno autora
  • vyjádření o autorství práce (vzor).
  • obsah práce a v jeho závěru uvedení počtu znaků práce: uvedené číslo vyjadřuje počet znaků výše specifikovaných započítávaných částí,
  • vlastní text,
  • seznam pramenů a literatury a
  • anotace česky a anglicky, klíčová slova česky a anglicky (tyto náležitosti je rovněž nutné vložit do ISu).

Nezávaznou součástí práce je poděkování vedoucímu práce, resp. jiným osobám.

Formátování:

  • formát: A4, možný oboustranný tisk
  • písmo: velikost 12 pro základní text, velikost 11 pro poznámky
  • řádkování: 1,5 v hlavním textu, 1 pro poznámky
  • Poznámky: umístěny pod čarou nebo na konci jednotlivých kapitol/celého textu; odkazy na poznámky je třeba průběžně označovat arabskými číslicemi
  • grafy, tabulky a obrázky: nutné průběžně číslovat a uvádět zdroj. Mohou být řazeny přímo do textu nebo jako samostatná příloha za textem práce
  • všechny stránky je třeba průběžně číslovat
  • citace se řídí  obvyklými pravidly a etikou vědecké práce. Způsob citace je upraven dle Chicago Manual of Style (Author-Date). Odhalené prohřešky proti vědecké etice (plagiáty) budou přísně trestány.
  • seznam literatury je umístěný za textem práce a je řazen abecedně; prameny bez autora/editora se řadí abecedně podle prvního písmene názvu; názvy cizojazyčných publikací se nepřekládají; názvy děl v jazycích nepoužívající latinku, jsou transliterovány.

Odevzdání: V semestru, kdy je plánovaná obhajoba si student/ka zapisuje Diplomový seminář. Jeho absolvování je první podmínkou pro přijetí práce. Zápočet za Diplomový seminář je udělen za splnění podmínek, které stanoví vedoucí práce (obvykle odevzdání hrubé verze celého textu práce).
Práce se odevzdává do pevně stanoveného termínu ve dvojí podobě:

  • elektronicky do Archivu závěrečné práce v ISu a
  • ve dvou výtiscích na sekretariátu katedry.

Magisterskou diplomovou práci je je třeba odevzdat v knižní vazbě.

Státní závěrečná zkouška sestává z obhajoby práce a z ústní zkoušky, která je vymezena státnicovými okruhy a zadanou literaturou.

Obhajoba práce sestává z následujících částí:

1) Úvodní stručné představení práce diplomantem – téma práce, základní cíle, použité teorie, koncepty či metody, zjištěné poznatky a závěry práce.
2) Shrnutí hodnocení vedoucího práce a posudku oponenta, možnost diplomanta se k hodnocení a posudku vyjádřit, tj. odpovědět na vznesené připomínky a položené otázky.
3) Debata nad prací a otázky členů komise.

Poznámka: při obhajobě není možné využít powerpoint či obdobnou formu prezentace.

Ihned po obhajobě následuje ústní přezkoušení, které probíhá formou kladení otázek členy komise na bázi státnicových okruhů a zadané literatury. Přibližná celková doba obhajoby a zkoušky je 45-50 minut.

Okruhy a literatura k SZZ ke stažení

Okruhy státní závěrečné zkoušky

  1. Demokracie, konstitucionalismus a lidská práva (Baroš 2013, Dufek 2013, Baroš a Dufek 2013).
  2. Moc, autorita, legitimita, stát, suverenita (Foucault 1996, Holländer 2009, Lukes 1984, Rosanvallon 2011).
  3. Politická reprezentace a ústavní demokracie (Dufek 2019, Mair 2013).
  4. Liberální nacionalismus a multikulturalismus (Barša 2003, Baršová – Barša 2005, Miller 2006).
  5. Pluralismus, tolerance a diverzita: je možný politický liberalismus? (Rawls 1995, Rawls 2003, Williams 2011).
  6. Rovnost, svoboda a uznání (Rawls 2001, Mack – Gaus 2004, Lánský 2015).
  7. Demokracie a spravedlnost v nadstátním měřítku (Barša – Císař 2008).
  8. Koncepty a teorie (Kellstedt – Whitten 2013, van Evera 1997, Škrha 2012, Shively 2005).
  9. Problematika kauzálního usuzování a ustavování sociálněvědného poznání, výzkumná validita (Kellstedt – Whitten 2013, King et al. 1994, McDermott 2011).
  10. Cíl a relevance výzkumu (King et al. 1994, Shively 2005).
  11. Případy a případové studie (Della Porta 2008).
  12. Měření v sociálních vědách (Kellstedt – Whitten 2013, Franklin 2008).
  13. Korelační analýza (Field 2009).
  14. Regresní analýza (lineární a logistická regrese) (Field 2009).
  15. Základy popisné statistiky – popis datového souboru (Field 2009, Hendl 2009).
  16. Druhy proměnných a možné operace (Mareš – Rabušic – Soukup 2015).
  17. Problémy komparativní metody a strategie komparace (Collier 1993, Przeworski – Teune 1970).
  18. Faktory způsobující rozdíly v míře ekonomického, sociálního a politického rozvoje (Acemoglu et al. 2001, Nunn 2009).
  19. Vztah socioekonomického rozvoje a demokracie (Boix – Stokes 2003, Dyson 2001).
  20. Vznik států, národů a národních států (Spruyt 2007, Wimmer – Feinstein 2010).
  21. Politické důsledky exekutivně-legislativních vztahů (Cheibub – Limongi 2002, Geddes 2007).
  22. Ústavní a politický systém České republiky a jeho reformy (Brunclík 2008 a 2014, Balík et al. 2011, Just 2012, Kopeček – Mlejnek 2013, Kubát 2013, Lebeda 2004, Šedo 2009).
  23. Politické strany a stranický systém České republiky po roce 1989 (Hloušek – Kopeček 2004, Malíř – Marek 2005, Hanley 2011, Havlík 2014).
  24. Policy analysis, politický cyklus a vybrané politiky České republiky (Fiala – Schubert 2000, Hanley 2008, Havlík 2010, Hodulák – Krpec 2010).

Literatura

  • Acemoglu, D. – Johnson, S. – Robinson, J. A. (2001): Colonial Origins of Comparative Development: An Empirical Investigation. American Economic Review 91(5), s. 1369-1401.
  • Balík, S. – Havlík, Vl. – Havlík, Vr. – Kmeť, J. – Svačinová, P. (2011): Koaliční vládnutí ve střední Evropě (1990-2010), Brno: CDK, s. 39–90 (kap. Česká republika).
  • Baroš, J. – Dufek, P. (2013): Teorie lidských práv. Holzer, J. – Molek, P. (eds.): Demokratizace a lidská práva. Praha: SLON, s. 75–103.
  • Baroš, J. (2013): Demokracie, konstitucionalismus a lidská práva. In Holzer, J. – Molek, P. (eds.): Demokratizace a lidská práva. Praha: SLON, s. 104–124.
  • Barša, P. – Císař, O. (2008): Anarchie a řád ve světové politice.Praha: Portál, s. 445–499.
  • Barša, P. (2003): Politická teorie multikulturalismu. Brno: CDK, s. 65–94.
  • Baršová, A. – Barša, P. (2005): Přistěhovalectví a liberální stát: imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno: Masarykova univerzita, s. 19–49
  • Boix, C. – Stokes, S. (2003): Endogenous Democratization, World Politics 55(4), s. 517-49.
  • Brunclík, M. (2008): Spory o zahraniční politiku – prezident vs. premiér. In Novák, M. – Brunclík, M. (eds.): Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. Praha: Dokořán, s. 310–328.
  • Brunclík, M. (2014): Mezi Berlínem a Paříží: kam kráčí politický režim České republiky? In Kubát, M. a Lebeda, T. a kol.: O komparativní politologii a současné české politice. Praha: Karolinum, s. 57-77.
  • Collier, D. (1993): The Comparative Method. In Finifter, A. W. (ed.): Political Science: The State of the Discipline. Washington DC: American Political Science Association, s. 105–119.
  • Della Porta, D. (2008): Comparative Analysis: Case-Oriented versus Variable-Oriented Research. In Della Porta, D. – Keating, M. (eds.): Approaches and Methodologies in the Social Sciences: A Pluralist Perspective, Cambridge: Cambridge University Press, s. 198–222.
  • Dufek, P. (2013) Teorie demokracie a politická filosofie: Úskalí demokratizace demokracií. In Holzer, J. – Molek, P. (ed): Demokratizace a lidská práva. Praha: SLON, s. 50–74.
  • Dufek, P. (2019): Politická reprezentace a budoucnost reprezentativní demokracie. In Dufek P. – Baroš J. a kol.: Liberální demokracie v době krize: perspektiva politické filosofie. Praha: SLON, s. 149–171.
  • Dyson, T. (2001): A Partial Theory of World Development: The Neglected Role of the Demographic Transition in the Shaping of Modern Society. International Journal of Population Geography 7(2), s. 67–90.
  • Fiala, P. – Schubert, K. (2000): Moderní analýza politiky, Brno: Barrister & Principal, 5–37, 55–151.
  • Field, A. (2009): Discovering Statistics Using SPSS. London: Sage, s. 31–60, 131–165, 166–315.
  • Foucault, M. (1996): Subjekt a moc. In Myšlení vnějšku. Praha: Hermann a synové, 195–226.
  • Franklin, M. (2008): Quantitative Analysis. In Della Porta, D. – Keating, M. (eds.): Approaches and Methodologies in the Social Sciences: A Pluralist Perspective. Cambridge: Cambridge University Press, s. 240–263.
  • Geddes, B. (2007): What Causes Democratization? In Boix, C. – Stokes, S. (eds): The Oxford Handbook of Comparative Politics. Oxford: Oxford University Press, s. 317–339.
  • Hanley, S. (2008): Embracing Europe, opposing EUrope? The party politics of euroscepticism in the Czech Republic. In:Taggart, P. – Szczerbiak, A. (eds.): Opposing Europe? The Comparative Party Politics of Euroscepticism: Case Studies and Country Surveys. Oxford: Oxford University Press, s. 243–
  • Hanley, S. (2011): Dynamika utváření nových stran v České republice v letech 1996–2010: Hledání možných příčin politického zemětřesení. Sociologický časopis 47(1), s. 115–136.
  • Havlík, V. (2010): Zahraniční politika. In Balík, S. – Císař, O. – Fiala, P.: Veřejné politiky v České republice. Brno: CDK, s. 577–615.
  • Havlík, V. (2014): Výsledky voleb. In Havlík, V. et al.: Volby do Poslanecké sněmovny 2013, Brno: MuniPress, s. 141–160.
  • Hendl, J. (2009): Přehled statistických metod: analýza a metaanalýza dat. Praha: Portál, s. 37–114.
  • Hloušek, V. – Kopeček, L. (2004): Konfliktní demokracie. Moderní masová politika ve střední Evropě, Brno: MU, s. 71–101 (kap. České země).
  • Hodulák, V. – Krpec, O. (2010): Hospodářská politika ČR. In: Balík, S. – Císař, O. – Fiala, P.: Veřejné politiky v České republice. Brno: CDK, s. 169–221.
  • Holländer, P. (2009): Suverenita státu (paradoxy a otazníky). In Gerloch, A. – Wintr, J. (eds.): Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, s. 87–114.
  • Cheibub, J. A. – Limongi, F. (2002): Democratic Institutions and Regime Survival: Parliamentary and Presidential Democracies Reconsidered. Annual Review of Political Science 5, s. 151–179.
  • Just, P. (2012): Vývoj ústavních institucí politického systemu ČR. In Bureš, Jan et al.: Česká demokracie po roce 1989.Praha: Grada, s. 153 – 180.
  • Kellstedt, P. M. – Whitten G. D. (2013): The Fundamentals of Political Science Research. 2nd ed., New York: Cambridge University Press, s. 1–128 (kap. 1–5).
  • King, G. – Keohane, R. – Verba, S. (1994): Designing Social Inquiry. Scientific Inference in Qualitative Research. New Jersey: Princeton, s. 3–23, 29–33, 46–49, 82–89, 99–114.
  • Kopeček, L. – Mlejnek, J. (2013): Different confessions, same sins? Václav Havel and Václav Klaus as Czech presidents. In Hloušek, V. (ed.): Presidents above parties? Presidents in Central and Eastern Europe, their formal competencies and informal power. Brno: MuniPress, s. 31–77.
  • Kubát, M. (2013): Současná česká politika. Co s neefektivním režimem? Brno: Barrister & Principal, s. 59–
  • Lánský, O. (2015): Je třeba zavrhnout liberalismus? K jednomu problému modernity. Praha: Filosofia, s. 31–86.
  • Lebeda, T. (2004): Konečná podoba volebního systému pro poslaneckou sněmovnu. In Novák, M. – Lebeda, T. a kol.: Volební a stranické systémy. ČR v mezinárodním srovnání. Dobrá Voda: Aleš Čeněk 2004, s. 231–249.
  • Lukes, S. (1984): Power: A Radical View. London: Palgrave MacMillan, s. 9–25.
  • Mack, E. – Gaus, G. (2004): Classical Liberalism and Libertarianism: The Liberty Tradition. In Gaus, G. – Kukathas, Ch. (eds.): Handbook of Political Theory. London: Sage, s. 115–130.
  • Mair, P. (2013): Ruling the Void: The Hollowing of Western Democracy. London: Verso, s. 1–16.
  • Malíř, J. – Marek, P. a kol. (2005): Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. díl 2, Brno: Doplněk 2005, s. 1359-1380, 1413–1427, 1433–1453, 1463–1604, 1615–1632 (kap. Systém politických stran v letech 1989 – 2004, KSČM, KDU-ČSL, ČSSD, OF, ODS, ODA, KDS, US-DEU, SZ, SPR-RSČ, moravisté). Pozn.: V rámci zadaného není nutné studovat subkapitoly o vnitřní organizaci jednotlivých stran.
  • Mareš, P. – Rabušic, L. – Soukup, P. (2015): Analýza sociálněvědných dat (nejen) v SPSS. Brno: Masarykova univerzita, s. 75–121.
  • McDermott, R. (2011): Internal and External Validity. In Druckman, James et al.: Cambridge Handbook of Experimental Political Science. New York: Cambridge University Press, s. 27–
  • Miller, D. (2006): Nationalism. In Dryzek, J. S. –Honnig, B. – Phillips, A. (eds.): The Oxford Handbook of Political Theory. Oxford: Oxford University Press, s. 529–543.
  • Nunn, N. (2009): The Importance of History for Economic Development. Annual Review of Economics 1(1), s. 1–28.
  • Przeworski, A. – Teune, H. (1970): Research Designs. In Przeworski, A. – Teune, H.: The Logic of Comparative Social Inquiry. New York: Wiley, s. 31–46 (kap. 2).
  • Rawls, J. (1995): Spravedlnost jakožto „fairness“: politická, nikoliv metafyzická. Reflexe, č. 14, s. 1–
  • Rawls, J. (2001): Justice as Fairness: A Restatement. Cambridge: Belknap Press, s. 135–168.
  • Rawls, J. (2003): Oblast politična a překrývající konsensus. Reflexe, č. 24, s. 41–67.
  • Rosanvallon, P. (2011): Democratic Legitimacy. Impartiality, Reflexivity, Proximity. Princeton: Princeton University Press, s. 1–14.
  • Shively, P. (2005): The Craft of Political Research. New Jersey: Pearson Prentice Hall, s. 1–31 (kap. 1 a 2).
  • Spruyt, H. (2007): War, Trade, and State Formation. In Boix, C. – Stokes, S. (eds): Oxford Handbook of Comparative Politics. Oxford: Oxford University Press, s. 211–236.
  • Šedo, J. (2009): Reforma volebního systému v ČR – 20 let diskusí. Evropská volební studia 4(2), s. 142–153.
  • Škrha, T. (2012): Koncepty a politický marketing. In Eibl, O. – Chytilek, R. – Matušková, A. a kol.: Teorie a metody politického marketingu, Brno: CDK, s. 28–
  • Van Evera, S. (1997): Guide to Methods for Students of Political Science.New York: Cornell University Press, s. 7–15, 17–30, 89–95.
  • Williams, B. (2011): Tolerance – politická, nebo morální otázka? In: Na počátku byl čin. Realismus a moralismus v politické diskusi. Červený Kostelec: Pavel Mervart, s. 199–213.
  • Wimmer, A. – Feinstein, Y. (2010): The Rise of the Nation-State across the World, 1816–2001. American Sociological Review 75(5), 764–790.
Okruhy a literatura k SZZ ke stažení
Back To Top