skip to Main Content

BMO, aneb ženy v Qómu.

V Íránu od tzv. Islámské revoluce platí pro ženy přísné předpisy, co se odívání týče. Typickým íránským oděvem je černý čádor. V perštině toto slovo znamená stan. Tento volný černý plášť zakrývá kontury těla, nohy, ruce a také vlasy. Ruce od zápěstí k prstům a obličej jsou ale bez zakrytí. To je hlavní rozdíl oproti arabským zemím Perského zálivu, kde ženám tamní burka či nikáb zakrývá celý obličej, často včetně očí. Těmto ženám se v regionu posměšně přezdívá BMO – podle anglické zkratky black moving object. Nutno ihned dodat, že v íránském případě už čádor zdaleka není nejběžnějším oděvem ve většině větších měst.

ženy v Íránu

Venkov a některé náboženské oblasti jsou ovšem výjimkou. Takže zatímco mladé dívky v hlavním městě Teheránu chodí v džínách, často až příliš obepnuté blůzce a s šátkem zakrývající z vlasů stěží drdol, ve svatém městě Qómu je neuvěřitelně vysoká koncentrace čádorů. A tu se mi tak stalo na chodbách univerzity, že jsem byl z ničeho nic obestoupen pěti malými, do černé látky zahalenými ženami. Íránci jsou velice kontaktní a komunikativní lidé, takže není nic zvláštního, když vás zastaví třeba i na ulici úplně cizí lidé, aby se zeptali, jak se máte, odkud jste apod. A navzdory určitým společenským limitům, také mladé ženy se sem tam odváží vyzkoušet svou angličtinu na cizinci.

Kontakt s BMO ale tak častý není, protože tento druh žen bývá mnohem odměřenější a plašší. Každopádně „moje BMO“ byly mladé studentky, přičemž ta nejsmělejší ani nevystoupila z davu, ale pronesla větu: „Salám aqá, čerá be Qom umadí?“ Tedy: „Dobrý den pane, proč jste přijel do Qómu?“ Chtěl jsem vyzkoušet jejich smysl pro humor, takže jsem odpověděl, že proto, že v Teheránu na univerzitě už nebylo místo. Nic. Žádná reakce. Tak jsem vyměkl a začal vyprávět cosi o tom, že studuji íránský politický systém, který je úzce spjat právě se systémem náboženským. A kde jinde se dostat k podstatě věci, než v hlavním městě ší’itského kléru fakticky ovládajícího zemi. Konverzace ještě chvíli probíhala na běžné společenské úrovni, ovšem na íránské poměry velice odměřeně. Ani jedna z dívek se mi nepodívala během hovoru do očí. Naopak úpěnlivě sledovaly špičky mých bot. Do toho si neopomínaly pravidelně tahat látku čádoru i přes obličej, takže z nich nebylo vidět už téměř nic. Zvláštní vést rozhovor tímto způsobem, navíc pro Íránce samotné jistě velice nezvyklým. Holt Qóm je divné místo…

Back To Top