skip to Main Content

iransqJosef Kraus stráví nadcházející dva měsíce na univerzitě Al-Mustafa, která sídlí ve městě Qóm (Írán). Jeho cílem je do co možná největších detailů prostudovat tamější politický systém (a jeho úzké vazby na systém náboženský). Požádali jsme ho, jestli by nemohl posílat něco jako deník, zápisky z cest. Josef souhlasil a průběžně bude posílat pro mnohé z nás vysloveně exotický materiál, který budeme v rámci blogové sekce zveřejňovat. Josefovi přejeme, aby byl jeho výzkumný pobyt obohacující a plný nevšedních zážitků, nám ostatním přejeme příjemné čtení. 😉

 

Kapitola 1: Qóm

Výzkumný pobyt, Univerzita Al-Mustafa, Qóm, Írán

Qóm je náboženské centrum celého ší’itského islámu a do značné míry také politické centrum Íránu, jehož politický systém je s náboženstvím velice úzce propojen. Jak moc je propojen a jak reálně funguje, to je hlavní účel mého pobytu zde. Univerzita mi zajistila stipendium na dvouměsíční pobyt pro výzkum íránského politického systému. Součástí stipendia je také výuka perštiny a ší’itské verze islámu.

Google map can not be displayed. An API key is required. Please see Settings > Symple Shortcodes for more info.

 

Miliónový Qóm je ultrakonzervativní náboženské město, a to až příliš dokonce i na samotné Íránce. Přestože se jedná o milionové velkoměsto, vyjma náboženských škol, mešit, poutních míst a Josefa Krause tu není nic zajímavého. Ještě než jsem sem jel, tak mě moji mnoholetí íránští kamarádi od podobného kroku odrazovali. „V Qómu bych nevydržel já sám, a to jsem Peršan a jsem v Íránu doma.“ „Ty tam budeš mezi těma houbama celé dva měsíce a ještě přes Vánoce? To ses asi zbláznil,“ a podobně. Na vysvětlenou, v Íránu se duchovním posměšně přezdívá houby. To kvůli jejich turbanu na hlavě, který u útlých postav vypadá jako klobouk na noze houby. A hub je Qóm doslova plný. Je tu největší koncentrace duchovních na obyvatele v celém Íránu. Pracovně přitom lze rozdělit houby na dva základní typy – bílá houba a černá houba. Ti duchovní, kteří jsou tzv. sajídy, nebo sajedy, mají na hlavě turban černý. Ten symbolizuje jejich pokrevní příbuzenství s prorokem Muhammadem. Barva turbanu nevypovídá nic o jejich vzdělání či dosažené úrovni svatosti, ale pouze o jejich příbuzenském vztahu se zakladatelem Islámu. Bílý turban je pak určen všem ostatním duchovním bez této genetické výbavy. Houby napříč barvami lze v Qómu potkat úplně všude – procházejí se na ulici, tráví čas na univerzitách, projíždějí na motorce, nebo okupují veřejný prostor v mešitách. Kdo by čekal, že nejvíce hub bude právě uprostřed pouště?

Kapitola 2: Jak být online bez cenzury.

První, s čím zahraniční výzkumník v prostředí íránských univerzit bojuje, je připojení k internetu. Pryč jsou už ty doby, kdy jedinou možností byla špatně objevitelná internetová kavárna v patře nějakého obytného domu s kvalitou silně připomínající doby vytáčeného připojení, ale stále je to velký problém. Získal jsem nakonec tři druhy připojení – WiFi na univerzitě, mobilní internet na zakoupené íránské simkartě a internet v hotelu, kde jsem ubytován. Jednoduše by šly tyto možnosti charakterizovat tak, že v hotelu je připojení neuvěřitelně nestabilní, extrémně pomalé a téměř nepoužitelné, mobil je pořád jen mobil a pro načtení nějakého webového obsahu je vhodné být ve středu města a objednat si pro ukrácení chvíle čaj, no a WiFi na univerzitě je sice relativně rychlé, ale zato maximálně filtrované. Ono vůbec omezení íránského internetu je kapitolou samou pro sebe. Íránské telekomunikace jsou zcela pod kontrolou státu a zahraniční investoři bývají pravidelně odmítáni s poukazem na bezpečnostní rizika spojená se vstupem někoho zvenčí do íránské komunikační infrastruktury. Takže ta je logicky ve velice mizerném stavu, ale nadto ještě s filtrovaným „závadným obsahem“, pod což se skryje velice pestrá směsice internetového obsahu od pornografie, přes nejrůznější služby po sdílení dat až po třeba Novinky.cz.

iran-filtr
Obrazovka, kterou uvidíte vždy, když se pokusíte dostat na „nepovolený“ obsah.

Místní si s tím poradili po svém, takže stejně jako přes zákaz satelitní televize má každý na své střeše parabolu, tak prakticky všichni využívají služeb nějakého poskytovatele vzdáleného přístup, tzv. VPN. Vybaven touto informací a touto zkušeností, nainstaloval jsem do notebooku před odjezdem několik různých VPN programů a zaregistroval se na několika službách. Jenže ouha. Jinak funkční VPN je na univerzitě přímo blokované a využít nelze. Hotelové připojení je příliš pomalé pro užívání vzdáleného přístupu a mobilní telefon je pořád jen mobilní telefon, ne plnohodnotný počítač. Takže jak vyzrát na univerzitu? Tato činnost z mého pohledu připomínající detektivku zabírala velké množství mého volného času v uplynulých dnech. Nejrůznější nástroje instalované přímo do webového prohlížeče s cílem anonymizovat, šifrovat či oklamat komunikaci se ukázaly nefunkční. Využití proxy serveru selhalo. Ano, nabízí se ještě využití prográmku s nekalou pověstí Tor, který rozebírá připojení na více částí, odesílá jej na své vlastní servery všude po světě, šifruje a nakonec spojí před přístupem na hostitelský server. Ale má to jedno mínus, Tor je prográmkem kvůli své komunikaci detekovatelným, ale hlavně využívaným pedofily, prodejci drog nebo nejrůznějšími špiony. Ani za jednoho určitě nechcete být v Íránu považováni, protože za všechny tři delikty shodně hrozí oběšení na jeřábu kdesi na náměstí. Už se smiřuji s tím, že na zakázané stránky se prostě nedostanu jinak, než z mobilu. Takže sbohem vtipná videa na Facebooku, hudbo na YouTube a kvalitní zpravodajství na Novinky.cz.

Jen kdybych byl schopen nějak efektivně přenášet data. Večery jsou tu dlouhé, člověk by se do něčeho zadíval, zaposlouchal či začetl. Ale v ČR tolik oblíbený server Ulož.to (a celá řada dalších) je rovněž zablokovaný. Menší objemy dat se dají posílat přes překvapivě fungující Skype, ale s mizernou rychlostí a častými výpadky, takže 200 MB video bych stahoval týden. Za pomoci mého českého kamaráda vymýšlíme složité plány. Vytváří mi na svém serveru přístup k virtuální vzdálené ploše, odkud bych si mohl data stahovat a přeposílat do Íránu. Opět zablokováno. Nicméně zjištění, že z nezakázaných serverů lze stahovat přes webový prohlížeč, nakonec vede k tomu, že kamarád rezignuje a nabízí svůj server k dispozici pro mé účely. Vyřešil jsem tedy svůj problém se stahováním dat vysloveně elegantně. Stačí napsat kamarádovi mé požadavky, on vše stáhne, umístí na svém serveru, já se k němu prostřednictvím prohlížeče připojím a v řádech dnů si stáhnu zábavu na pár večerů. Není to úplně velké vítězství, ale skóre Írán 8 – Pepa 1 zase nevypadá tak špatně.

Back To Top