skip to Main Content

Volební systém používaný při volbách do obecních zastupitelstev je – i když se tak na první pohled nemusí zdát – tím nejkomplikovanějším, který je v České republice používán.
Volič má k dispozici tolik hlasů, kolik se volí zastupitelů a může své hlasy rozdělit podle svého uvážení mezi více kandidátek. A právě tato skutečnost je v jistém ohledu zavádějící. Volič totiž často v dobré víře pečlivě studuje jmenné seznamy kandidátů, hledá ty nejvhodnější osobnosti a napříč kandidátkami tyto osobnosti křížkuje. Neuvědomuje si ale, že hlas pro kandidáta je v první řadě hlasem pro danou stranu (kandidátku) – stále se totiž pohybujeme na hřišti vymezeném listinným poměrným systémem.

Jak lze hlasovat?

Trojím způsobem. První varianta je udělit křížek celé kandidátce jedné strany – všechny hlasy, které má volič k dispozici se pak straně započítají.
Druhá varianta je vybrat právě tolik osobností napříč různými kandidátkami, kolik hlasů má volič k dispozici. Stranám se pak započítávají hlasy těch kandidátů, kteří obdrželi od voličů křížek.
A konečně třetí varianta je označit křížkem jednu stranu a na na kandidátkách dalších stran pak zakřížkovat preferované kandidáty. Hlasy jdou pak těm stranám, na jejichž listinách se kandidáti nacházejí, zbývající hlasy pak jdou straně, kterou volič označil (započítávají se tedy de facto kandidátům, které najdeme na špici kandidátky).
Pokud volič označí křížkem stranu jako celek, nemá možnost, jak svými křížky vyjádřit preference kandidátům na té samé listině! (Nelze tedy udělovat preference tak, jak to známe z jiných voleb.)

Jak probíhá rozdělení mandátů?

Nejprve se sečtou všechny hlasy, které voliči udělili jednotlivým stranám a (což je důležité) kandidátům. Pomocí d’Hondtova dělitele se určí, kolik mandátů připadne jednotlivým kandidátkám a až pak se začne zjišťovat, kdo z kandidátů je skutečně zvolený. Tedy začne se zjišťovat, zda „křížky“ u jednotlivých jmen zamíchaly pořadím. Nestačí totiž kandidáty seřadit jednoduše podle toho, kolik nasbírali hlasů – k tomu, aby se kandidát posunul ze spodních míst kandidátky nahoru, musí splnit poměrně přísnou podmínku. Musí získat o 10 procent víc hlasů, než činí průměr na kandidáta v rámci dané kandidátky. A získat takový počet hlasů bývá – zvlášť ve větších městech a obcích – obtížné. V extrémních případech tak mohou být zvoleni kandidáti z prvních míst, a to navzdory tomu, že nasbírali řádově menší počet křížků.

Příklad (který přebíráme z textu Tomáše Lebedy „Komunální volby klamou“ z roku 2009):

Představme si obec, kde se rozděluje 15 mandátů. Strana získala 167 hlasů a po přepočtu jí připadne právě jeden mandát. Abychom zjistili potřebný počet hlasů pro změnu pořadí na kandidátce, dělíme číslo 167 patnácti a připočítáme 10 procent navrch. Dostaneme se k číslu 12,25. Tolik hlasů tedy musí získat kandidát, který by se posunul na první místo kandidátky.
Nyní se můžeme podívat na zisk jednotlivých kandidátů:

tabulka-tlebeda
Kandidát č. 1 získal pouze jeden hlas (asi pro sebe hlasoval sám), kandidáti č. 2 – 13 získali shodně 12 hlasů, kandidáti č. 14 a 15 získali 11 hlasů. Komu z kandidátů připadne mandát?
Ano, správně – byť je to možná trochu překvapivé – kandidát č. 1. Tedy kandidát s nejmenším počtem křížků. Žádný z kandidátů totiž nenaplnil podmínku zisku průměrného počtu hlasů navýšeného o 10 procent a pořadí kandidátky se nezměnilo.

Až tedy budete ve volbách do obecních zastupitelstev hlasovat, pamatujte, že hlasy pro jednotlivé kandidáty jsou v první řadě hlasy pro danou kandidátku (stranu). Kandidátovi, kterého křížkujete, váš křížek ke zvolení může pomoci, ale v žádném případě jej negarantuje.

 

 

Otto Eibl a Miloš Gregor


Lebeda, Tomáš. 2009. Komunální volby klamou. Krátké zastavení nad problematickými aspekty volebního systému pro obecní zastupitelstva. Acta Politologica, 1, s. 84-95.

 

Back To Top