skip to Main Content

Islámský stát v Iráku a Sýrii je ozbrojená skupina, která vznikla zhruba na přelomu 20. a 21. století na území Iráku. Dá se říci, že se jedná o odnož struktury Al Qáida a zastává extrémně fundamentalistickou verzi sunnitského islámu – salafismus. O extrémní variantu se jedná i v rámci salafistické ideologie, kterou také nelze chápat jako zcela jednotnou a jednolitou. Cílem uskupení je obnovit chalífát, a to na území, které kdy v dějinách bylo pod muslimskou nadvládou. Tento strategický cíl tedy zasahuje na území tří kontinentů – Afriky, Asie a Evropy.

Do širšího povědomí veřejnosti se ISIS dostal především v souvislosti s náboženským ozbrojeným konfliktem na pozadí rozpadu (post)saddámovského Iráku. Zhruba od roku 2005/2006 zaznamenáváme působení této organizace pod názvem Islámský stát v Iráku. Činnost vyvíjel především ve většinově sunnitských částech Iráku a poté, co začala syrská občanská válka, začal vyvíjet činnost i ve východní a severní Sýrii. V roce 2013 začíná organizace používat modifikovaný název Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL), respektive Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS). I samotné centrum organizace bylo přesunuto na syrské území a za centrum ISIS bývá považováno syrské město Raqqa.

I když světová pozornost se přesunula směrem do Sýrie a i činnost ISIS se do nemalé míry koncentrovala na syrské území, nelze opominout ani dění v Iráku. Naopak – i zde zaznamenával ISIS v posledních měsících výrazných vojenských úspěchů a ovládl, ať plně či do značné míry, dění ve Fallúdži, provincii Anbár, v okolí Mosulu a získal mimo jiné pod svoji kontrolu značné zásoby irácké ropy. Ostatně Mosul se ocitnul pod jeho kontrolou a ISIS ohrožoval i samotný Bagdád.

V létě letošního roku soustředili své ozbrojené útoky především na kurdské oblasti, kde krom muslimských Kurdů masakrovali především jezídské Kurdy a místní křesťany, kteří v severním Iráku žili přes jeden a půl tisíciletí. Až tato silná ofenziva směřující k tureckým hranicím vyburcovala světové společenství k pokusu o společný postup, kdy se dokonce na společné straně ocitají takoví aktéři jako Bašár Asad, Írán a USA.

Na územích, která ISIS ovládá, dochází k excesivnímu až genocidnímu násilí na křesťanech, jezídech, šíitech, ale mnohdy i umírněných sunnitech. Na druhou stranu je iluzorní se domnívat, že ISIS jím ovládané území drží pouze pomocí teroru. Naopak celá řada sunnitských obyvatel oblasti je s jeho vládou vcelku spokojená, případně nevidí valný rozdíl mezi ní či vládou sekulárních nacionalistů, jako byli Asadovci či Saddám Husajn. Pro mnohé kmenové svazky a rody je naopak faktické zrušení syrsko-irácké hranice a tudíž konec výsledků Sykes-Picotovy dohody z roku 1916 nastolením historické spravedlnosti.

ISIS na svém území praktikuje rigidní verzi práva šaría v jeho nereformované středověké variantě a mnozí islámští učenci, a to i z konzervativních kruhů, kritizují tento způsob uplatňování práva jako nekompatibilní s klasickým právem šaría a sunnitskou vírou. A to především proto, že ISIS se uchyluje k příliš násilným a brutálním praktikám nejen vůči „nevěřícím“ (kuffará), ale i vůči sunnitům, kteří se vůči jejich pojetí šaríi prohřešují.  Z nejbarbarštějších násilných činů bývají nicméně velmi často obviňováni ti ozbrojenci ISIS, kteří přišli do oblasti bojovat z evropských zemí, kde jsou příslušníky druhé či třetí generace muslimských přistěhovalců, případně se jedná o zfanatizované konvertity. V řadách ISIS nalezneme také celou řadu salafistických „interbrigadistů“ z oblasti severního Kavkazu, z nichž mnozí zaujímají velitelské posty a mají bojové zkušenosti z čečenských válek či na ně navazujícího severokavkazského povstání.

V poslední době se tento nestátní ozbrojený aktér chová stále častěji jako opravdový faktický státní útvar a provozuje dokonce klasickou státní administrativu, byť podle rigidních náboženských pravidel. Zapojuje se také do světové ekonomiky, i když se zatím jedná ex definitione o nelegální praktiky. Ačkoliv se sen o Kemalem Mustafou zrušené obnově chalífátu v té podobě, jak si ji ISIS vysnil, zdá být nesmyslným, představuje ISIS již ve stávající podobě závažnou regionální, ba až globální bezpečnostní hrozbu. Rozkládá se totiž na neklidné a strategicky důležité oblasti a do jeho činnosti se zapojují aktéři z různých končin světa. V poslední době také dochází k usmiřování s Al-Qáidou, se kterou byl ISIS v konfliktu, neboť se svého času odmítal podřídit přáním Ajmána Zaváhirího. Ten sázel spíše na organizaci Džabhat as-Nusra a nutil ISIS, aby se podřídil jejímu postupu. Abú Bakr al-Bagdádí to odmítl a střet trval několik let, přičemž místy přerostl až do vnitrosalafistických ozbrojených půtek. Ty se ovšem zdají být minulostí a radikálně salafistická fronta tak může být ještě nebezpečnější a jednotnější.

Tomáš Šmíd

Back To Top