Politické ideologie
Termín ideologie se objevil v díle francouzského filosofa Antoina Destutta de Tracyho v roce 1796 Éléments d'ideologie. De Tracy ideologii chápal jako nauku (či vědu) o idejích, jako nástroj, pomocí něhož mělo docházet k objevování pravdy a rozptylování iluzí. Poměrně záhy poté, co byl termín definován, dostal pejorativní nádech. Zasloužil se o to už Napoleon Bonaparte, který s despektem o svých protivnících mluvil jako o ideolozích. Negativní vnímání pojmu ideologie nadále sílilo - o to se zasloužil zejména Karl Marx, který význam slova posunul.
V jeho pojetí nebylo možné chápat ideologii jako nástroj k poznávání světa a pravdy, ale právě naopak šlo o nástroj, pomocí něhož docházelo k útlaku, k reprodukci a zabetonování stávajícího stavu ve společnosti. Ideologie byla tedy nástrojem, jímž vládnoucí třída udržovala ovládané třídy ve stavu jakéhosi falešného vědomí (tím, že příslušníci této třídy akceptovali své postavení ve společnosti a neměli příliš velké ambice je měnit, protože společenský řád byl prostě - ideologicky - daný). Marx se tak snažil ideologii demaskovat. Zároveň odmítal, že by jeho vlastní psaní,
jeho soubor myšlenek a pohled na svět byly ideologickými. To až později jiní označili i dílo Karla Marxe za ideologické... Vývoj šel dál a v 50. a 60. letech 20. století se dokonce hovořilo o konci ideologií - ke kterému samozřejmě nedošlo, jen ty staré, do té doby převládající, alespoň částečně nahradily či doplnily ideologie nové. Ideologie jsou tedy živé a i když si to možná nepřipouštíme, do značné míry ovlivňují každý den to, jak každý jeden z nás vnímá svět kolem sebe a rozumí mu.
Z předchozích řádků je patrné, že termín ideologie byl (a pro mnohé stále je) poměrně kontroverzním tématem pro (minimálně) akademickou debatu. Historie pojmu a jeho vnímání je samozřejmě o poznání košatější a na to, že se bavíme o pojmu stojícím na pomezí politické teorie a praxe, vlastně i celkem dobrodružné. Pro naše potřeby ale tento stručný úvod stačí, ti z vás, kdo do diskuse o náplni pojmu ideologie chtějí zabřednout více je na konci box s doporučenou literaturou.
V následujících pasážích budeme společně hledat odpovědi na otázky, co to ideologie vlastně je a z jakých komponent se skládá. V poslední části se zaměříme na tři “klasické” západní ideologie (liberalismus, konzervatismus a socialismus) a porovnáváme jejich vnímání světa.
Zpracoval Otto Eibl