Politologie
Bakalářské SZZ

Státní závěrečná zkouška sestává z obhajoby bakalářské práce a ze dvou předmětů státní závěrečné zkoušky (Politická filosofie a teorie, Komparace politických systémů). Obsah obou předmětů je vymezen státnicovými okruhy a zadanou literaturou.
Obhajoba práce sestává z následujících částí:

  1. Úvodní stručné představení práce diplomantem (2-3 minuty) – téma práce, základní cíle, použité teorie, koncepty či metody, zjištěné poznatky a závěry práce.
  2. Shrnutí hodnocení vedoucího práce a posudku oponenta, možnost diplomanta se k hodnocení a posudku vyjádřit, tj. odpovědět na vznesené připomínky a položené otázky.
  3. Debata nad prací a otázky členů komise.

Přibližná doba obhajoby je 20 minut. Při obhajobě není možné využít PowerPoint či obdobnou formu prezentace.

Zpravidla den následující po obhajobě se koná písemné přezkoušení z obou předmětů státní závěrečné zkoušky. Přezkoušení probíhá formou otevřených otázek na bázi státnicových okruhů a zadané literatury. Mezi zkouškami z každého předmětu je krátká přestávka.

Okruhy k SZZ ke stažení

Politická filosofie a teorie

  1. Klasické politické myšlení (Platón 2001, Aristoteles 1998, Císař 2008, Augustinus 2007, Akvinský 2003).
  2. Teorie společenské smlouvy (Chotaš 2017, Waldron 1995, Baroš 2017).
  3. Konservatismus a realismus (Helm 1994, Fellows 1996, Grant 1996, Schmitt 2007, Heywood 2008: 83–115).
  4. Geneze liberalismu: klasický a moderní (Montesquieu 2003, Henrie 1996, Smith 2001, Shapiro 2003, Heywood 2008: 43–81).
  5. Liberalismus ve 20. a 21. století (Hayek 1993, Berlin 1997, Rawls 1995, Kis 1997, Gaus 2011).
  6. Liberální, deliberativní a radikální demokracie (Hloušek 2008, Habermas 2002, Bíba 2014).
  7. Republikanismus (Vávra 2007, Znoj 2011).
  8. Geneze socialistického myšlení: utopický socialismus, K. Marx, socialismus a jeho doktrinální mutace (Marx – Engels 1950, Honneth 2011, Heywood 2008: 117–158).
  9. Další politické ideologie a směry – nacionalismus, fašismus, nacismus, anarchismus, feminismus, environmentalismus (Heywood 2008: příslušné kapitoly, Hušek 2016, Barša 2011).
  10. Teorie a praxe nedemokratických režimů (Balík – Kubát 2012: 41–64, 74–84).
  11. Liberální demokracie, koncepce demokracie J. Schumpetera a jeho kritika, polyarchie R. Dahla, vlny demokratizace S. Huntingtona, přechody k demokracii (Kopeček 2008, Hloušek – Kopeček – Šedo 2018: 15–37, 53–56).
  12. Přístupy v politologii – (neo)institucionalismus, behavioralismus a teorie racionální volby (Lowndes 2003, Říchová 2000).
  13. Výzkum v sociálních vědách (Kellstedt – Whitten 2013, Burnham et al. 2008).
  14. Etika v sociálních vědách (Respect Project).
  15. Pojem politika (Berg-Schlosser – Stammen 2000: 13–25, 31-111, Novák 2011: 26–53, Voegelin 2000, Weber 1998).

Literatura

  • Akvinský, T. (2003): O zákonech v Teologické sumě, Praha: Krystal, s. 5–13, 26–32.
  • Aristoteles (1998): Politika. Praha, Petr Rezek, s. 117–124 (standardizované stránkování na krajích textu v případě jiných českých vydání: 1278b–1281a).
  • Augustinus, A. (1950): O boží obci II. Praha, Vyšehrad, s. 64–65, 71–72, 400–406, 410–418, 420–424, 433–434, 435–437 (novější vydání/přetisk: Praha, Karolinum 2007, svazek II, s. 58, 62–63, 261–264, 266–271, 273–275, 280–281, 282–283).
  • Balík, S. – Kubát, M. (2012): Teorie a praxe nedemokratických režimů. Aktualizované vydání, Praha, Dokořán, s. 41–64, 74–84 (subkapitola „Definice, typologie a výskyt totalitního režimu, část kapitoly „Autoritativní režim“ a kapitola „Jiné formy nedemokratických režimů“; existuje i starší vydání knihy s jiným stránkováním z roku 2004).
  • Baroš, J. (2017): Suverenita u Rousseaua, in: Belling, V. et al.: Suverenita panovníka, lidu a státu v moderní politické filosofii. Ústí nad Labem, Nakladatelství University J. E. Purkyně, s. 52–74.
  • Barša, P. (2011): Dvě podoby liberálního feminismu, in: Orientálcova vzpoura. Praha, Dokořán, 271–278.
  • Berg-Schlosser, D. – Stammen, T. (2000): Úvod do politické vědy. Praha, ISE, s. 13–25, 31–111.
  • Berlin, I. (1997): Dva pojmy svobody (výběr), in: Kis, J. (ed.), Současná politická filosofie, Praha, Oikúmené, s. 47–62, 94–99.
  • Bíba, J. (2014): Doslov, in: Laclau, E. – Mouffe Ch.: Hegemonie a socialistická strategie: za radikálně demokratickou politiku. Praha, Karolinum, s. 219–225.
  • Burnham et al. (2008): Research Methods in Politics. New York, Palgrave Macmillan, s. 69–95.
  • Císař, O. (2008, též 2003): Platón, Aristotelés a jejich typy politických zřízení, in: Hloušek, V. – Kopeček, L. (eds.), Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. Brno, MU, s. 49–56.
  • Fellows, R. (1996): Edmund Burke, in: Žegklitz, J. (ed.), Velké postavy politické filosofie, Praha, OI, s. 71–80.
  • Gaus, G. F. (2011): The Range of Justice (or, How to Retrieve Liberal Sectual Tolerance). Cato Unbound, 10. říjen 2011, https://www.cato-unbound.org/2011/10/10/gerald-gaus/range-justice-or-how-retrieve-liberal-sectual-tolerance.
  • Grant, R. (1996): Michael Oakeshott, in: Žegklitz, J. (ed.), Velké postavy politické filosofie, Praha, OI, s. 163–172.
  • Habermas, J. (2002): Tři normativní modely demokracie, in: Teorie demokracie dnes. Praha, Filosofia, s. 79–95.
  • Hayek, F. A. (1993): Principy liberálního společenského řádu, in: Ježek, T. et al.: Liberální ekonomie. Praha, Prostor, s. 53–76.
  • Helm, P. (1994). David Hume, in: Scruton, R. (ed.), Konzervativní myslitelé, Brno, CDK, s. 9–26.
  • Henrie, M. (1996): Alexis de Tocqueville a úskalí demokracie, in: Žegklitz, J. (ed.), Velké postavy politické filosofie. Praha, OI, s. 99–116.
  • Heywood, A. (2008): Politické ideologie, 4. vyd. Plzeň, Aleš Čeněk, kap. 2–5 (Liberalismus, Konzervatismus, Socialismus, Nacionalismus), 7 (Fašismus), 9 (Ekologismus), s. 43–189, 219–244, 271–295 (starší vydání: Praha, Eurolex Bohemia 2005).
  • Hloušek, V. (2008, též 2003): Klasická liberální teorie demokracie, in: Hloušek, V. – Kopeček, L. (eds.), Demokracie Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. Brno, MU, s. 57–83.
  • Hloušek, V.– Kopeček, L. – Šedo, J. (2018): Politické systémy, 2. aktualizované vyd., Brno, B & P Publishing, s. 15–37, 53–56 (existuje i starší vydání s odlišným stránkováním z r. 2011).
  • Honneth, A. (2011): Sociální patologie rozumu: K intelektuálnímu dědictví kritické teorie, in: Honneth, A., Patologie rozumu: dějiny a současnost kritické teorie. Praha, Filosofia, s. 33–64
  • Hušek, Petr (2016): Postanarchismsus: proměny strategií resistence. První dekáda 21. století. Opava, Slezská univerzita v Opavě, s. 29–37 (kap. „Historické modely anarchistické rezistence“).
  • Chotaš, J. (2017): Suverenita u Hobbese, in: Belling, V. et al.: Suverenita panovníka, lidu a státu v moderní politické filosofii. Ústí nad Labem, Nakladatelství University J. E. Purkyně, s. 36–51.
  • Kellstedt, P. M. – Whitten G. D. (2013): The Fundamentals of Political Science Research. 2nd ed. New York, Cambridge University Press, s. 1–128.
  • Kis, J. (1997): Úvod, in: Kis (ed.), Současná politická filosofie. Praha, Oikoymenh, s. 23–33.
  • Kopeček, L. (2008, též 2003): Koncept demokracie J. Schumpetera, in: Hloušek, V. – Kopeček, L. (eds.), Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. Brno, MU, s. 183–191.
  • Lowndes, V. (2003): Institutionalism, in: Marsh, M. (ed.), Theories and Methods in Political Science, London, Palgrave, s. 90–108.
  • Marx, K. – Engels, B. (1950): Manifest komunistické strany, in: Sebrané spisy ve dvou svazcích. Svazek I, Praha, Svoboda, s. 25–47 (jiná vydání: Spisy, svazek 4, Praha, SNPL 1958, s. 423–450; Vybrané spisy, svazek 1. Praha, Svoboda 1976, s. 371–391).
  • Montesquieu, Ch.-L. (2003): O duchu zákonů, Dobrá Voda, Aleš Čeněk, s. 74–105 (jiná vydání: O duchu zákonů I, Praha, Oikúmené, s. 58–90).
  • Novák, M. (2011): Politika a politologie: úvod do politické vědy, in: Novák, M. et al.: Úvod do studia politiky, Praha, SLON, s. 26–53.
  • Platón (2001): Ústava. Praha, Oikoymenh, s. 245–276 (standardizované stránkování na krajích textu v případě jiných českých vydání: 543a–569c).
  • Rawls, J. (1995): Teorie spravedlnosti. Praha, Victoria Publishing, s. 17–32, 38–42, 92–105.
  • Respect Project: Respect Code of Practice for Socio-Economic Research (dostupné online z http://www.respectproject.org/code/respect_code.pdf).
  • Říchová, B. (2000): Přehled moderních politologických teorií. Praha, Portál, s. 29–44 a 95–140.
  • Shapiro, I. (2003): Morální základy politiky. Praha, Karolinum, s. 21–34, 49–59 (kap. 2 „Klasický utilitarismus“ a část kap. 3 „Spojení práv a užitečnosti“).
  • Schmitt, C. (2007): Pojem politična. Brno/Praha, CDK/Oikoymenh, s. 19–37, 78–92.
  • Smith, A. (2001). Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Praha, Liberální institut, Kniha I., kap. I a II.; Kniha V, kap. I, s. 7–18, 692–698.
  • Vávra, D. (2007): Politické myšlení Hannah Arendtové, Politologická revue, roč. XIII., č. 1, s. 3–18.
  • Voegelin, E. (2000): Nová věda o politice. Brno, CDK, s. 7–27.
  • Waldron, J. (1995): Locke, John, in: Miller, D. et al. (eds.), Blackwellova encyklopedie politického myšlení, Brno, Jota, s. 264–267.
  • Weber, M. (1998): Politika jako povolání, in: Weber, M.: Metodologie, sociologie a politika, Praha, Oikoymenh, s. 246–296.
  • Znoj, M. (2011): Republikanismus mezi negativním liberalismem a demokratickým populismem, in: Znoj, M., Bíba, J. et al. Machiavelli mezi republikanismem a demokracií, Praha, Filosofia, s. 41–76.

 

Komparace politických systémů

  1. Konsociační demokracie, konsensuální a westminsterský model demokracie A. Lijpharta – pojmové vymezení, klasické případy, charakteristické znaky, kritika modelů (Říchová 2000: 197–217, Hloušek – Kopeček 2008: 203–210, Hloušek – Kopeček – Šedo 2018: 69–75).
  2. Parlamentní a prezidentské demokracie – pojmové vymezení, základní charakteristické znaky, typologie politických systémů uvnitř modelů, kritika obou modelů a jejich příklady, Duvergerův koncept semiprezidentských systémů (Hloušek – Kopeček – Šedo 2018: 79–116).
  3. Politické systémy, instituce a jejich fungování v komparativní perspektivě (Hloušek – Kopeček – Šedo 2018: 117–181, 217–232).
  4. Politický systém USA – prezident, vláda, Nejvyšší soud, parlament, volební systém, vztah exekutivy a legislativy (Dvořáková a kol. 2010: 69–81).
  5. Politické systémy Velké Británie, Německa, Rakouska, Švýcarska, Francie, Itálie, Španělska – hlava státu, vláda, parlament, volební systém, vztah exekutivy a legislativy (Dvořáková a kol. 2010: 101–116, 124–132, 168–177, 192–202, 206–209, 237–250, Říchová a kol. 2009: 63–69, 180–188, 191–194, 224–228).
  6. Politické systémy zemí Polska, Slovenska a Maďarska – hlava státu, vláda, parlament, volební systém, vztah exekutivy a legislativy (Cabada a kol. 2008: 14–21, 46–50, 54–56, 72–77).
  7. Politický systém Ruska – hlava státu, vláda, parlament, volební systém, vztah exekutivy a legislativy (Cabada a kol. 2008: 384–390, Hloušek – Kopeček – Šedo 2018: 62–64).
  8. Teorie politických stran – konfliktní linie, typy a organizace stran, stranické rodiny (Strmiska – Hloušek – Kopeček – Chytilek 2005: 9–40).
  9. Typologie soutěživých a nesoutěživých stranických systémů (M. Duverger, J. Blondel, G. Sartori), formát a typ (mechanismus fungování) stranických systémů, vliv volebních systémů na stranické (Sartori 2005: 123–243, Strmiska – Hloušek – Kopeček – Chytilek 2005: 40–54, 603–617).
  10. Politické strany a stranické systémy Velké Británie, Francie, Německa, Itálie, Polska a USA (Strmiska – Hloušek – Kopeček – Chytilek 2005: 55–74, 97–116, 294–305, 386–399, 503–527, Gaffney 2010, Gallagher – Laver – Mair 2011: 197–201, 204–208, 212–216, 223–228, Hlaváček 2015).
  11. První čs. republika – charakteristika politického a stranického systému (Balík – Hloušek – Holzer – Šedo 2003).
  12. Proměny politických režimů v českých zemí v letech 1938–1948 (Balík – Hloušek – Holzer – Šedo 2003).
  13. Politický systém českých zemí v letech 1948–1989 (Balík – Hloušek – Holzer – Šedo 2003).
  14. Politický systém ČR – hlava státu, vláda, parlament, volební systém, ústavní soud, územní samospráva (Balík et al. 2019, Ústava ČR).
  15. Politické strany a stranický systém v ČR (Balík et al. 2019).

Literatura

  • Balík, S. – Hloušek, V. – Holzer, J. – Šedo, J. (2003): Politický systém českých zemí 1848– Brno, MPÚ MU, s. 44–178.
  • Balík, S. et al. (2019): Od Palackého k Babišovi. Česká politika 19.-21. století. Praha, Brno, Dokořán a Masarykova univerzita, s. 127–211.
  • Cabada, L. a kol. (2008): Nové demokracie střední a východní Evropy. Praha, Oeconomica, s. 14–21, 46–50, 54–56, 72–77, 384–390.
  • Dvořáková, V. a kol. (2010): Základní modely demokratických systémů. Praha, Oeconomica, s. 69–81, 101–116, 124–132, 168–177, 192–202, 206–209.
  • Gaffney, J. (2010): Political Leadership in France. From Charles de Gaulle to Nicolas Sarkozy. London, Palgrave Macmillan, s. 138–153.
  • Gallagher, M. – Laver, M. – Mair, P. (2011): Representative Government in Modern Europe. London, McGraw-Hill, s. 197–201, 204–208, 212–216, 223–228 (subkapitoly k Velké Británii, Německu, Itálii a Polsku).
  • Hlaváček, P. (2015): Politický systém USA. In Hlaváček, P., Jurek, P. a kol.: Politické systémy anglosaských zemí.Praha, Dokořán, s. 178–185 (subkapitola o stranickém systému a stranách).
  • Hloušek, V. – Kopeček, L. – Šedo, J. (2018): Politické systémy. aktualizované vyd., Brno, B and P Publishing, s.62–64, 69–75,79–181, 217–232(existuje i starší vydání s odlišným stránkováním z r. 2011).
  • Hloušek, – Kopeček, L. (2008, též 2003): Konsensuální a konkurenční demokracie, in: Hloušek, V. – Kopeček, L. (eds.), Demokracie. Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. Brno, MU, s. 203–210 (část příslušné kapitoly).
  • Říchová, B. (2000): Přehled moderních politologických teorií, Praha, Portál, s. 197–217 (část kapitoly „Teorie konsociační demokracie“).
  • Říchová, B. a kol. (2009): Západoevropské politické systémy. Praha, Oeconomica, s. 63–69, 181–188, 191–194, 224–228.
  • Sartori, G. (2005): Strany a stranické systémy. Schéma pro analýzu. Brno, CDK, s. 123–243.
  • Strmiska, M. – Hloušek, V. – Chytilek, R. – Kopeček, L. (2005): Politické strany moderní Evropy. Praha, Portál, s. 9–54, 55–74, 99–116, 294–305, 386–399, 503–527, 603–617 (u Německa, Itálie a Polska jde o části příslušných kapitol).
  • Ústavní zákon č. 1/1993, S, Ústava ČR.
Magisterské SZZ

Státní závěrečná zkouška sestává z obhajoby práce a z ústní zkoušky, která je vymezena státnicovými okruhy a zadanou literaturou.

Obhajoba práce sestává z následujících částí:

1) Úvodní stručné představení práce diplomantem – téma práce, základní cíle, použité teorie, koncepty či metody, zjištěné poznatky a závěry práce.
2) Shrnutí hodnocení vedoucího práce a posudku oponenta, možnost diplomanta se k hodnocení a posudku vyjádřit, tj. odpovědět na vznesené připomínky a položené otázky.
3) Debata nad prací a otázky členů komise.

Poznámka: při obhajobě není možné využít powerpoint či obdobnou formu prezentace.

Ihned po obhajobě následuje ústní přezkoušení, které probíhá formou kladení otázek členy komise na bázi státnicových okruhů a zadané literatury. Přibližná celková doba obhajoby a zkoušky je 45-50 minut.

Okruhy k SZZ ke stažení

Okruhy SZZ

  1. Demokracie, konstitucionalismus a lidská práva (Baroš 2013, Dufek 2013, Baroš a Dufek 2013).
  2. Moc, autorita, legitimita, stát, suverenita (Foucault 1996, Holländer 2009, Lukes 1984, Rosanvallon 2011).
  3. Politická reprezentace a ústavní demokracie (Dufek 2019, Mair 2013).
  4. Liberální nacionalismus a multikulturalismus (Barša 2003, Baršová – Barša 2005, Miller 2006).
  5. Pluralismus, tolerance a diverzita: je možný politický liberalismus? (Rawls 1995, Rawls 2003, Williams 2011).
  6. Rovnost, svoboda a uznání (Rawls 2001, Mack – Gaus 2004, Lánský 2015).
  7. Demokracie a spravedlnost v nadstátním měřítku (Barša – Císař 2008).
  8. Koncepty a teorie (Kellstedt – Whitten 2013, van Evera 1997, Škrha 2012, Shively 2005).
  9. Problematika kauzálního usuzování a ustavování sociálněvědného poznání, výzkumná validita (Kellstedt – Whitten 2013, King et al. 1994, McDermott 2011).
  10. Cíl a relevance výzkumu (King et al. 1994, Shively 2005).
  11. Případy a případové studie (Della Porta 2008).
  12. Měření v sociálních vědách (Kellstedt – Whitten 2013, Franklin 2008).
  13. Korelační analýza (Field 2009).
  14. Regresní analýza (lineární a logistická regrese) (Field 2009).
  15. Základy popisné statistiky – popis datového souboru (Field 2009, Hendl 2009).
  16. Druhy proměnných a možné operace (Mareš – Rabušic – Soukup 2015).
  17. Problémy komparativní metody a strategie komparace (Collier 1993, Przeworski – Teune 1970).
  18. Faktory způsobující rozdíly v míře ekonomického, sociálního a politického rozvoje (Acemoglu et al. 2001, Nunn 2009).
  19. Vztah socioekonomického rozvoje a demokracie (Boix – Stokes 2003, Dyson 2001).
  20. Vznik států, národů a národních států (Spruyt 2007, Wimmer – Feinstein 2010).
  21. Politické důsledky exekutivně-legislativních vztahů (Cheibub – Limongi 2002, Geddes 2007).
  22. Ústavní a politický systém České republiky a jeho reformy (Brunclík 2008 a 2014, Balík et al. 2011, Just 2012, Kopeček – Mlejnek 2013, Kubát 2013, Lebeda 2004, Šedo 2009).
  23. Politické strany a stranický systém České republiky po roce 1989 (Hloušek – Kopeček 2004, Malíř – Marek 2005, Hanley 2011, Havlík 2014).
  24. Policy analysis, politický cyklus a vybrané politiky České republiky (Fiala – Schubert 2000, Hanley 2008, Havlík 2010, Hodulák – Krpec 2010).

Literatura

  • Acemoglu, D. – Johnson, S. – Robinson, J. A. (2001): Colonial Origins of Comparative Development: An Empirical Investigation. American Economic Review 91(5), s. 1369-1401.
  • Balík, S. – Havlík, Vl. – Havlík, Vr. – Kmeť, J. – Svačinová, P. (2011): Koaliční vládnutí ve střední Evropě (1990-2010), Brno: CDK, s. 39–90 (kap. Česká republika).
  • Baroš, J. – Dufek, P. (2013): Teorie lidských práv. Holzer, J. – Molek, P. (eds.): Demokratizace a lidská práva. Praha: SLON, s. 75–103.
  • Baroš, J. (2013): Demokracie, konstitucionalismus a lidská práva. In Holzer, J. – Molek, P. (eds.): Demokratizace a lidská práva. Praha: SLON, s. 104–124.
  • Barša, P. – Císař, O. (2008): Anarchie a řád ve světové politice.Praha: Portál, s. 445–499.
  • Barša, P. (2003): Politická teorie multikulturalismu. Brno: CDK, s. 65–94.
  • Baršová, A. – Barša, P. (2005): Přistěhovalectví a liberální stát: imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno: Masarykova univerzita, s. 19–49
  • Boix, C. – Stokes, S. (2003): Endogenous Democratization, World Politics 55(4), s. 517-49.
  • Brunclík, M. (2008): Spory o zahraniční politiku – prezident vs. premiér. In Novák, M. – Brunclík, M. (eds.): Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. Praha: Dokořán, s. 310–328.
  • Brunclík, M. (2014): Mezi Berlínem a Paříží: kam kráčí politický režim České republiky? In Kubát, M. a Lebeda, T. a kol.: O komparativní politologii a současné české politice. Praha: Karolinum, s. 57-77.
  • Collier, D. (1993): The Comparative Method. In Finifter, A. W. (ed.): Political Science: The State of the Discipline. Washington DC: American Political Science Association, s. 105–119.
  • Della Porta, D. (2008): Comparative Analysis: Case-Oriented versus Variable-Oriented Research. In Della Porta, D. – Keating, M. (eds.): Approaches and Methodologies in the Social Sciences: A Pluralist Perspective, Cambridge: Cambridge University Press, s. 198–222.
  • Dufek, P. (2013) Teorie demokracie a politická filosofie: Úskalí demokratizace demokracií. In Holzer, J. – Molek, P. (ed): Demokratizace a lidská práva. Praha: SLON, s. 50–74.
  • Dufek, P. (2019): Politická reprezentace a budoucnost reprezentativní demokracie. In Dufek P. – Baroš J. a kol.: Liberální demokracie v době krize: perspektiva politické filosofie. Praha: SLON, s. 149–171.
  • Dyson, T. (2001): A Partial Theory of World Development: The Neglected Role of the Demographic Transition in the Shaping of Modern Society. International Journal of Population Geography 7(2), s. 67–90.
  • Fiala, P. – Schubert, K. (2000): Moderní analýza politiky, Brno: Barrister & Principal, 5–37, 55–151.
  • Field, A. (2009): Discovering Statistics Using SPSS. London: Sage, s. 31–60, 131–165, 166–315.
  • Foucault, M. (1996): Subjekt a moc. In Myšlení vnějšku. Praha: Hermann a synové, 195–226.
  • Franklin, M. (2008): Quantitative Analysis. In Della Porta, D. – Keating, M. (eds.): Approaches and Methodologies in the Social Sciences: A Pluralist Perspective. Cambridge: Cambridge University Press, s. 240–263.
  • Geddes, B. (2007): What Causes Democratization? In Boix, C. – Stokes, S. (eds): The Oxford Handbook of Comparative Politics. Oxford: Oxford University Press, s. 317–339.
  • Hanley, S. (2008): Embracing Europe, opposing EUrope? The party politics of euroscepticism in the Czech Republic. In:Taggart, P. – Szczerbiak, A. (eds.): Opposing Europe? The Comparative Party Politics of Euroscepticism: Case Studies and Country Surveys. Oxford: Oxford University Press, s. 243–
  • Hanley, S. (2011): Dynamika utváření nových stran v České republice v letech 1996–2010: Hledání možných příčin politického zemětřesení. Sociologický časopis 47(1), s. 115–136.
  • Havlík, V. (2010): Zahraniční politika. In Balík, S. – Císař, O. – Fiala, P.: Veřejné politiky v České republice. Brno: CDK, s. 577–615.
  • Havlík, V. (2014): Výsledky voleb. In Havlík, V. et al.: Volby do Poslanecké sněmovny 2013, Brno: MuniPress, s. 141–160.
  • Hendl, J. (2009): Přehled statistických metod: analýza a metaanalýza dat. Praha: Portál, s. 37–114.
  • Hloušek, V. – Kopeček, L. (2004): Konfliktní demokracie. Moderní masová politika ve střední Evropě, Brno: MU, s. 71–101 (kap. České země).
  • Hodulák, V. – Krpec, O. (2010): Hospodářská politika ČR. In: Balík, S. – Císař, O. – Fiala, P.: Veřejné politiky v České republice. Brno: CDK, s. 169–221.
  • Holländer, P. (2009): Suverenita státu (paradoxy a otazníky). In Gerloch, A. – Wintr, J. (eds.): Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, s. 87–114.
  • Cheibub, J. A. – Limongi, F. (2002): Democratic Institutions and Regime Survival: Parliamentary and Presidential Democracies Reconsidered. Annual Review of Political Science 5, s. 151–179.
  • Just, P. (2012): Vývoj ústavních institucí politického systemu ČR. In Bureš, Jan et al.: Česká demokracie po roce 1989.Praha: Grada, s. 153 – 180.
  • Kellstedt, P. M. – Whitten G. D. (2013): The Fundamentals of Political Science Research. 2nd ed., New York: Cambridge University Press, s. 1–128 (kap. 1–5).
  • King, G. – Keohane, R. – Verba, S. (1994): Designing Social Inquiry. Scientific Inference in Qualitative Research. New Jersey: Princeton, s. 3–23, 29–33, 46–49, 82–89, 99–114.
  • Kopeček, L. – Mlejnek, J. (2013): Different confessions, same sins? Václav Havel and Václav Klaus as Czech presidents. In Hloušek, V. (ed.): Presidents above parties? Presidents in Central and Eastern Europe, their formal competencies and informal power. Brno: MuniPress, s. 31–77.
  • Kubát, M. (2013): Současná česká politika. Co s neefektivním režimem? Brno: Barrister & Principal, s. 59–
  • Lánský, O. (2015): Je třeba zavrhnout liberalismus? K jednomu problému modernity. Praha: Filosofia, s. 31–86.
  • Lebeda, T. (2004): Konečná podoba volebního systému pro poslaneckou sněmovnu. In Novák, M. – Lebeda, T. a kol.: Volební a stranické systémy. ČR v mezinárodním srovnání. Dobrá Voda: Aleš Čeněk 2004, s. 231–249.
  • Lukes, S. (1984): Power: A Radical View. London: Palgrave MacMillan, s. 9–25.
  • Mack, E. – Gaus, G. (2004): Classical Liberalism and Libertarianism: The Liberty Tradition. In Gaus, G. – Kukathas, Ch. (eds.): Handbook of Political Theory. London: Sage, s. 115–130.
  • Mair, P. (2013): Ruling the Void: The Hollowing of Western Democracy. London: Verso, s. 1–16.
  • Malíř, J. – Marek, P. a kol. (2005): Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. díl 2, Brno: Doplněk 2005, s. 1359-1380, 1413–1427, 1433–1453, 1463–1604, 1615–1632 (kap. Systém politických stran v letech 1989 – 2004, KSČM, KDU-ČSL, ČSSD, OF, ODS, ODA, KDS, US-DEU, SZ, SPR-RSČ, moravisté). Pozn.: V rámci zadaného není nutné studovat subkapitoly o vnitřní organizaci jednotlivých stran.
  • Mareš, P. – Rabušic, L. – Soukup, P. (2015): Analýza sociálněvědných dat (nejen) v SPSS. Brno: Masarykova univerzita, s. 75–121.
  • McDermott, R. (2011): Internal and External Validity. In Druckman, James et al.: Cambridge Handbook of Experimental Political Science. New York: Cambridge University Press, s. 27–
  • Miller, D. (2006): Nationalism. In Dryzek, J. S. –Honnig, B. – Phillips, A. (eds.): The Oxford Handbook of Political Theory. Oxford: Oxford University Press, s. 529–543.
  • Nunn, N. (2009): The Importance of History for Economic Development. Annual Review of Economics 1(1), s. 1–28.
  • Przeworski, A. – Teune, H. (1970): Research Designs. In Przeworski, A. – Teune, H.: The Logic of Comparative Social Inquiry. New York: Wiley, s. 31–46 (kap. 2).
  • Rawls, J. (1995): Spravedlnost jakožto „fairness“: politická, nikoliv metafyzická. Reflexe, č. 14, s. 1–
  • Rawls, J. (2001): Justice as Fairness: A Restatement. Cambridge: Belknap Press, s. 135–168.
  • Rawls, J. (2003): Oblast politična a překrývající konsensus. Reflexe, č. 24, s. 41–67.
  • Rosanvallon, P. (2011): Democratic Legitimacy. Impartiality, Reflexivity, Proximity. Princeton: Princeton University Press, s. 1–14.
  • Shively, P. (2005): The Craft of Political Research. New Jersey: Pearson Prentice Hall, s. 1–31 (kap. 1 a 2).
  • Spruyt, H. (2007): War, Trade, and State Formation. In Boix, C. – Stokes, S. (eds): Oxford Handbook of Comparative Politics. Oxford: Oxford University Press, s. 211–236.
  • Šedo, J. (2009): Reforma volebního systému v ČR – 20 let diskusí. Evropská volební studia 4(2), s. 142–153.
  • Škrha, T. (2012): Koncepty a politický marketing. In Eibl, O. – Chytilek, R. – Matušková, A. a kol.: Teorie a metody politického marketingu, Brno: CDK, s. 28–
  • Van Evera, S. (1997): Guide to Methods for Students of Political Science.New York: Cornell University Press, s. 7–15, 17–30, 89–95.
  • Williams, B. (2011): Tolerance – politická, nebo morální otázka? In: Na počátku byl čin. Realismus a moralismus v politické diskusi. Červený Kostelec: Pavel Mervart, s. 199–213.
  • Wimmer, A. – Feinstein, Y. (2010): The Rise of the Nation-State across the World, 1816–2001. American Sociological Review 75(5), 764–790.
BSS
Bakalářské SZZ

Státní zkouška sestává z obhajoby práce a ze dvou předmětů státní závěrečné zkoušky (Teorie a metody bezpečnostních a strategických studií, Bezpečnostní politika). Obsah obou předmětů je vymezen státnicovými okruhy a zadanou literaturou.

Obhajoba práce sestává z následujících částí:

  1. Úvodní stručné představení práce diplomantem (2-3 minuty) – téma práce, základní cíle, použité teorie, koncepty či metody, zjištěné poznatky a závěry práce.
  2. Shrnutí hodnocení vedoucího práce a posudku oponenta, možnost diplomanta se k hodnocení a posudku vyjádřit, tj. odpovědět na vznesené připomínky a položené otázky.
  3. Debata nad prací a otázky členů komise.

Přibližná doba obhajoby je 20 minut. Při obhajobě není možné využít powerpoint či obdobnou formu prezentace.

Zpravidla den následující po obhajobě se koná písemné přezkoušení z obou předmětů státní závěrečné zkoušky. Přezkoušení probíhá formou otevřených otázek na bázi státnicových okruhů a zadané literatury. Mezi zkouškami z každého předmětu je krátká přestávka.

Okruhy k SZZ ke stažení

Teorie a metody bezpečnostních a strategických studií

  1. BSS jako vědecký obor (vývoj, základní charakteristika soudobého stavu disciplíny)
  2. Hlavní teoretické směry a školy v rámci BSS
  3. Hlavní oblasti výzkumu BSS
  4. Pojem a typologie bezpečnosti
  5. Referenční objekty bezpečnosti – aplikace pojmů
  6. Zájem, hrozba, riziko – aplikace pojmů
  7. Konflikt, krize – aplikace pojmů
  8. Válka, mír – aplikace pojmů
  9. Vojenství a strategické myšlení v období antiky
  10. Vojenství a strategické myšlení ve středověku
  11. Vojenství a strategické myšlení v raném novověku
  12. Vojenství a strategické myšlení v období přelomu 18. a 19. století
  13. Vývoj a proměny vojenství v 19. století
  14. Vojenství a strategické myšlení v období 1. světové války
  15. Vojenství a strategické myšlení v období 2. světové války
  16. Vojenství a strategické myšlení v období studené války
  17. Vojenství a strategické myšlení pro 21. století
  18. Pojetí vědy, teorie a metody v kontextu BSS
  19. Rámec pro výzkum bezpečnosti z hlediska BSS
  20. Základní metodologické přístupy BSS k výzkumu bezpečnosti (historický, systémový, komparativní)
  21. Kvantitativní techniky získávání dat v BSS
  22. Kvalitativní techniky získávání dat v BSS
  23. Analýza hrozeb a rizik
  24. Teorie a analýza konfliktů
  25. Analýza proliferace zbraní hromadného ničení
  26. Analýza kriminality, organizovaného zločinu a nelegální migrace
  27. Analýza terorismu
  28. Analýza extremismu a radikalismu
  29. Analýza surovinových a energetických hrozeb a rizik
  30. Analýza environmentálních hrozeb a rizik
  31. Analýza societálních hrozeb a rizik

  • Bárta, M. (2011): Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur, Academia. s. 15 – 48 (33 s.)
  • Bureš, O. a kol. (2015): Privatizace bezpečnosti. České a zahraniční zkušenosti. Praha: Grada. Část první, s. 17-52 (36 s.) 
  • Buzan, B. – Waever, O. – Wilde, J. (2005): Bezpečnost: nový rámec pro analýzu. Brno: CSS (267 s.)
  • Cirincione, J. – Wolfsthal, J. – Rajkumar, M. (2005): Deadly Arsenals. Washington: Carnegie Endowment for International Peace. s. 3-27 (25 s.)
  • Disman, M. (2000): Jak se vyrábí sociologická znalost. Karolinum, Praha (361 s.)
  • Drulák, P. a kol. (2008): Jak zkoumat politiku. Praha: Portál (256 s.)
  • Galatík, V. – Krásný, A. – Zetocha, K. (2008, eds.): Vojenská strategie. MO ČR, Praha, s. 9-122, 165-260 (210 s.) 
  • Hendl, J. (2005): Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Portál, Praha, s. 27-269 (242 s.)
  • Hroch, M. (2009): Národy nejsou dílem náhody. Praha: Slon, s. 16 – 60 (45 s.)
  • Iannaccone L. R. – Berman, E.. Religious Extremism (2006): The Good, the Bad, and the Deadly. Public Choice, roč. 128, č. 1/2, The Political Economy of Terrorism, s. 109-129 (20 s.) 
  • Keegan, J. (2004): Historie válečnictví. Plzeň: Beta-Dobrovský (364 s.)
  • Mareš, M. (2005): Terorismus v České republice. Brno: Centrum strategických studií, s. 5-66 (61 s.)
  • Martin, G. (2003): Understanding terrorism : challenges, perspectives, and issues. Thousand Oaks: SAGE Publications, s. 80-134 (55 s.)
  • Martinovský, P. (2016): Enviromentální bezpečnost v České republice. Brno: IIPS, s. 13-85 (73 s.) 
  • Ramsbotham, O. – Woodhouse, T. – Miall, H. (2005): Contemporary Conflict Resolution. Cambridge: Polity, s. 132-184 (53 s.) 
  • Rotberg, R. I. (2004, ed.): When States Fail. Causes and Consequences. Princeton: Princeton Univ. Press, s. 1-45 (45 s.)
  • Smolík, J. – Šmíd, T. a kol. (2010): Vybrané bezpečnostní hrozby a rizika 21. století. Brno: Muni Press, s. 9-158, 183-225 (193 s.) 
  • Šmíd, T. a kol. (2010): Vybrané konflikty o zdroje a suroviny. Brno: MPÚ, s. 17-46 (30 s.)
  • Šmíd, T. – Kupka, P. (2012): Český organizovaný zločin. Od vyděračů ke korupčním sítím. Brno: IIPS. s. 19-76 (57 s.)
  • Townshend, Ch. (2007): Historie moderní války. Praha: Mladá fronta (350 s.)
  • Waisová, Š. (2003): Současné otázky mezinárodní bezpečnosti. Dobrá Voda u Pelhřimova:  Aleš Čeněk (143 s.)
  • Zeman, P. (2002, ed.): Česká bezpečnostní terminologie: výklad základních pojmů. Brno: Masarykova univerzita, MPÚ. (186 s.)

Bezpečnostní politika

      1. Vymezení bezpečnostní politiky
      2. Tradice bezpečnostní politiky českých zemí do 1992
      3. Soudobé bezpečnostní prostředí ČR
      4. Právní základy bezpečnostní politiky ČR
      5. Koncepční základy bezpečnostní politiky ČR
      6. Bezpečnostní systém ČR
      7. Zapojení ČR do mezinárodního bezpečnostního systému
      8. Zahraniční bezpečnostní politika ČR
      9. Obranná a zbrojní politika ČR
      10. Politika vnitřní bezpečnosti ČR
      11. Další sektorové bezpečnostní politiky ČR
      12. Vymezení vnitřní bezpečnosti a institucí v jejím rámci
      13. Vnitřní bezpečnostní sbory
      14.   Zpravodajské služby
      15.   Definice a elementy mezinárodní bezpečnostní politiky
      16.   Mezinárodní bezpečnostní politika v rámci horizontálního přístupu
      17.   Mezinárodní bezpečnostní politika v rámci vertikálního přístupu 
      18.   Mezinárodní bezpečnostní politika v kontextu „starých“ bezpečnostních paradigmat
      19.   Mezinárodní bezpečnostní politika v kontextu nových bezpečnostních výzev
      20.   Bezpečnostní politika významných mocností (EU, Rusko, USA, Čína)
      21.   Hlavní problémy soudobé mezinárodní bezpečnostní politiky
      22. Základní vymezení krizového managementu
      23. Základy krizového plánování
      24. Historie krizového managementu v ČR
      25. Právní úprava krizového řízení v ČR
      26. Integrovaný záchranný systém
      27. Krizové řízení v zahraničí (Rusko, USA, SRN)
      28. Krizové řízení na úrovni mezinárodních organizací (EU, NATO, OSN, OBSE)
      29. Politické dějiny 1914 – 1945
      30. Politické dějiny 1945 – 1969
      31. Politické dějiny 1969 – 1991

      • Balabán, M. – Pernica, B. a kol. (2015): Bezpečnostní systém ČR. Praha: Karolinum, s. 9-81 (73 s.)
      • Balík, S. – Císař, O. – Fiala, P. a kol. (2010): Veřejné politiky v České republice v letech 1989-2009, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 11-72, 142-253, 324-398, 437-476, 578-650 (361 s.)
      • Buzan, B. (2007): People, states & fear: an agenda for international security studies in the post-cold war era. ECPR Press, kapitoly 1-3 (74 s.)
      • Collins, A. (2007, ed.): Contemporary Security Studies, Oxford: Oxford University Press, kapitoly 2, 7, 9-10 (70 s.)
      • Coppola, D. P. (2011): Introduction to International Disaster Management. Boston: Butterworth-Heinemann, s.1-205, 641-658 (tj. kapitoly Management of Disasters, Hazards, Risk and Vulnerability, Special Considerations) (223 s.)
      • Hough, P. (2004): Understanding Global Security, London: Routledge, kapitoly 1-3, 5-7 (150 s.)
      • Mareš, M. –  Rektořík, J. –  Šelešovský J. a kol. (2013): Krizový management: případové studie. Praha: Ekopress (237 s.)
      • Michálek, L. – Pokorný, J. – Stieranka, J. – Marko, M. (2013): Zpravodajství a zpravodajské služby. Plzeň: Aleš Čeněk. (284 s.)
      • Ministerstvo vnitra ČR (2016): Audit národní bezpečnosti (139 s.) 
      • Nálevka, V. (2000): Světová politika ve 20. století (I.). Praha: Aleš Skřivan ml. (270 s.)
      • Nálevka, V. (2000): Světová politika ve 20. století (II.). Praha: Aleš Sřivan ml. (287 s.)
      • Tůma, M. – Janošec, J. – Procházka, J. (2009): Obranná politika československé a České republiky (1989-2009). Praha: MO AVIS (231 s.) 
      • Weiss, T. (2014): Role policie a armády v Evropské unii: analýza evropské a národní úrovně s využitím případové studie České republiky. Praha: Karolinum. (264 s.)
Magisterské SZZ

Státní zkouška sestává z obhajoby práce a ze dvou předmětů státní závěrečné zkoušky (Soudobé přístupy k výzkumu bezpečnosti a strategie, Bezpečnostní a strategické analýzy). Obsah obou předmětů je vymezen státnicovými okruhy a zadanou literaturou.

Obhajoba práce sestává z následujících částí:

  1. Úvodní stručné představení práce diplomantem – téma práce, základní cíle, použité teorie, koncepty či metody, zjištěné poznatky a závěry práce.
  2. Shrnutí hodnocení vedoucího práce a posudku oponenta, možnost diplomanta se k hodnocení a posudku vyjádřit, tj. odpovědět na vznesené připomínky a položené otázky.
  3. Debata nad prací a otázky členů komise.

Poznámka: při obhajobě není možné využít powerpoint či obdobnou formu prezentace.

Ihned po obhajobě následuje ústní přezkoušení z obou předmětů státní závěrečné zkoušky. Přezkoušení probíhá formou kladení otázek členy komise na bázi státnicových okruhů a zadané literatury. Přibližná celková doba obhajoby a zkoušky z předmětů je 45-50 minut.

Okruhy k SZZ ke stažení

Soudobé přístupy k výzkumu bezpečnosti a strategie

  1. Pojetí bezpečnosti v tradičních teoriích (realismus, neorealismus, idealismus, konstruktivismus, lidská bezpečnost)
  2. Kodaňská škola výzkumu bezpečnosti
  3. Anglická škola výzkumu bezpečnosti
  4. Výzkum konfliktů v soudobém kontextu bezpečnostních a strategických studií
  5. Příčiny konfliktu
  6. Průběh a dynamika konfliktu
  7. Řešení konfliktu
  8. Typologie konfliktů
  9. Aktéři konfliktů
  10. Základy predikčního přístupu v bezpečnostních a strategických studiích
  11. Metody predikce užívané v BSS
  12. Strukturované analytické techniky užívané v BSS
  13. Strategické scénáře
  14. Soudobé predikce globálního a domácího vývoje
  15. Kybernetická bezpečnost
  16. Autonomie a umělá inteligence

  • Allen, G. – Chan, T. (2017): Artificial Intelligence and National Security. Belfer Center for Science and International Affairs, Harvard Kennedy School, s. 1-120 (120 s.)
  • Bartos, O. J. – Wehr P. (2002): Using Conflict Theory. Cambridge University Press: Cambridge. (219 s.)
  • Clausewitz, C. von (1996): O válce: dílo z pozůstalosti generála Carl von Clausewitze. Praha: Bonus A, s. 23-225 (203 s.) 749 s.)
  • Clark, R. M. (2004): Intelligence analysis. A target-centric approach. Washington: CQ Press (321 s.)
  • Collier, P. – Hoeffler, A. (2000): Greed and Grievance in Civil War. Quartely Journal of Economics 11/7. (33 s.) 
  • Friedman, G. (2009): Příštích sto let. Předpověď pro jednadvacáté století. Praha: Argo a Dokořán (323 s.)
  • Galula, D. (1964): Counterinsurgency Warfare. New York: Frederick A. Praeger (97 s.)
  • Le Billon, P. (2005): The Geopolitical Economy of ‚Resource Wars‘. In: Le Billon, P. (2005, ed.): The Geopolitics of Resource Wars. London and New York: Routledge, s. 1 – 24 (24 s.)
  • Potůček, M. (2006, ed.): Manuál prognostických metod. Praha: SLON (193 s.)
  • Potůček, M. (2011): Poznávání budoucnosti jako výzva. 1. vyd. Praha: Karolinum (153 s.)
  • Ramsbotham, O. – Woodhause, T. – Miall, H. (2005): Contemporary Conflict Resolution. Malden: Polity Press, 78-245 (168 s.)
  • Rotberg, Robert I. (2003): Failed States, Collapsed States, Weak States: Causes and Indicators. In: Rotberg, Robert I. (2003, ed.): State Failure and State Weakness in a Time of Terror. Washington: Brookings Institution Press, s. 1-25, 305-332 (53 s.)
  • Singer, P. W. – Friedman, A. (2014): Cybersecurity and Cyberwar. Oxford University Press. (258 s.)      
  • US Goverment (2009): A Tradecraft Primer: Structured Analytic Techniques for Improving Intelligence Analysis (42 s.)
  • Williams, P. (2008): Violent Non State Actors and National and International Security. Zürich: International Relations and Security Networks. s. 4-18 (15 s.)

Bezpečnostní a strategické analýzy

  1. Metodologické aspekty komparativního přístupu v bezpečnostních a strategických studiích
  2. Elementy moderní analýzy politiky v bezpečnostních studiích (policy modely a cykly) 
  3. Témata soudobé komparativní analýzy bezpečnostní politiky
  4. Komparace bezpečnostních systémů, aktérů a sektorových politik
  5. Postup empirického výzkumu (výzkumné otázky, hypotézy, teorie, logiky vysvětlení, operacionalizace, výběr případů)
  6. Techniky sběru dat v bezpečnostních a strategických studiích 
  7. Analýza dat v bezpečnostních a strategických studiích 
  8. Aplikovaný výzkum v kontextu bezpečnostních a strategických studiích 
  9. Expertní činnost a poradenství v rámci bezpečnostních a strategických studiích¨
  10. Příprava projektových návrhů v bezpečnostních a strategických studiích
  11. Znalectví a bezpečnostní a strategická studia

  • Berg, B. L. (2001): An Introduction to Content Analysis. In: Qualitative research methods for the social sciences. Boston, MA: Allyn and Bacon, s. 238-250 (13 s.)
  • Buzan, B. (2007): People, states & fear: an agenda for international security studies in the post-cold war era. ECPR Press, kapitoly 2-3, 6-8 (145 s.)
  • Dočkal, V. (2007): Strukturální fondy EU – projektový cyklus a projektové řízení: příručka projektového manažera. Brno: Mezinárodní politologický ústav MU, s. 11 – 86 (76 s.)
  • Dye, T. R. (2013): Understanding public policy. Upper Saddle River: Pearson Prentice Hall, kapitoly 1-3 (60 s.)
  • Eck, J. E. – Clarke, R. V. (with contributions by Petrossian, G.) (2013): Intelligence Analysis for Problem Solvers. Washington: U. S. Department of Justice (144 s.)
  • Fischer, F. – Miller, G. J. (2006, eds.): Handbook of public policy analysis: theory, politics, and methods. crc Press, kapitoly 4-8, 18-19 (111 s.)
  • Hague, R. – Harrop, M. – Breslin, S. (2010): Comparative government and politics. London: Palgrave Macmillan, kapitola 18 (17 s.)
  • Hájek, M. (2014): Čtenář a stroj: vybrané metody sociálněvědní analýzy textů. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), s. 57-111 (55 s.)
  • Hough, P. (2004): Understanding Global Security, London: Routledge, kapitoly 2-3, 5, 7-8 (134 s.)
  • King, G. – Keohane, R. – Verba, S. (1994): Designing Social Inquiry. Scientific Inference in Qualitative Research. Princeton, New Jersey: Princeton University Press, s. 12-27, 99-114 (32 s.)
  • Křístek, L. (2013): Znalectví. Praha: Wolters Kluwer, s. 24-241 (218 s.)
  • Mahoney, J. – Goertz, G. (2006). A Tale of Two Cultures: Contrasting Quantitative and Qualitative Research. Political Analysis, 14: s. 227–249, (22 s.)
  • Punch, K. P. (2008): Úspěšný návrh výzkum. Praha: Portál, s. 35-112 (78 s.)
  • Robson, C. (2011): Real world research: a resource for users of social research methods in applied settings. 3rd ed. Chichester: Wiley-Blackwell, s. 70-174 (105 s.)
  • Schaeffer, N. C. – Presser, S. (2003): The Science of Asking Questions. Annual Review of Sociology, Vol. 29: s. 65-88, (24 s.)
  • Treverton, C. – Gregory F. –  Gabbard, B. (2011): Assessing the Tradecraft of Intelligence Analysis. Santa Monica: RAND (76 s.)
  • United Nations Office on Drugs and Crime (2011): Criminal Intelligence. Manual for Analysts. New York: United Nations (96 s.)