Environmenální bezpečnost
Suroviny jako zdroj konfliktu
Příroda a životní prostřední nebývají předmětem konfliktu pouze z hlediska environmentální bezpečnosti, ale konflikt může být sváděn o něco, co bychom mohli nazvat přírodním bohatstvím – dary matky přírody, které lze zpeněžit, proměnit v moc, vyměnit za zbraně a financovat jimi válku často úplně jiného rázu a motivu. Konflikt o suroviny v nejširším slova smyslu je dán především tím, že tyto zdroje jsou omezené a zásoby nejsou nekonečné. Jejich alokace a distribuce není rovnoměrná. Naopak až velice často se velmi vzácné suroviny nachází jen na několika místech světa, a to koncentrovaně. S rozvojem mezinárodního obchodu, zvyšující se poptávky, spotřeby a globalizace obecně dochází ke zvýšení zájmu o přírodní suroviny všeho druhu.
Box 4.
V české i anglické terminologii studenti a výzkumníci často naráží na rozdílné názvosloví směrem k označení konfliktních surovin a druhu bezpečnosti, kterou si jimi vybraný aktér zajišťuje. Nejužší termín pojící se s bezpečností a surovinami či zdroji je termín energetická bezpečnost (energy security), který pracuje se zajištěním přístupu k energetickým surovinám typu ropy, zemního plynu či uhlí. Nad tím je širší pojem surovinová bezpečnost (raw materials security) zahrnující navíc další nerostné suroviny (často využitelné v ekonomice či průmyslu) typu drahých kovů či kamenů. Nejvýše a s největším záběrem je kategorie bezpečnosti zdrojů (resource security), u níž lze při sekuritizaci nalézt zdroje v nejširším slova smyslu – vodu, dřevo, půdu, plodiny.
Jaké druhy surovin, o něž se vedl či vede ozbrojený konflikt, můžeme identifikovat a jak je lze kategorizovat? Základním dělením je obnovitelnost a neobnovitelnost surovin, přičemž mezi první kategorii patří voda, dřevo, půda či potravinové zdroje typu ryb. Za neobnovitelné zdroje se mají ty, které jsou sice vytvářeny či obnovovány přírodou, ale v takovém časovém horizontu, že to výrazně přesahuje možnosti lidské populace se jich po několik generací dočkat. Jedná se typicky o ropu, zemní plyn, drahé kameny či kovy a další nerosty. Konfliktní potenciál obnovitelných zdrojů spočívá v jejich omezeném dostatku, neekonomickém využívání či přímo nezbytnosti pro fyzickou existenci. V případě neobnovitelnosti je to opět nedostatek a také hrozba vyčerpání. Vyčerpání se nadto může regionálně týkat i obnovitelných zdrojů typu vody, kdy v důsledku nadužívání či odklonění dojde k jejímu nedostatku v jiné lokalitě, a tím i poškození tamního životního prostředí. Propojení s environmentální bezpečností lze vidět také tam, kde se suroviny stanou terčem útoku s cílem poškození ekonomiky, stability nebo surovinové bezpečnosti vybraného aktéra. Příkladem může být zapálení kuvajtských ropných vrtů ustupující iráckou armádou během tzv. První války v Zálivu v roce 1991.
Box 5.
Během tzv. První války v Zálivu, kdy spojenecká vojska pod patronátem OSN vytlačila okupující iráckou armádu z kuvajtského území, došlo k zapálení ropných vrtů iráckými vojáky. Jednalo se o systematický a koordinovaný útok, při němž hořelo na 600 z více než 700 kuvajtských ropných nalezišť. Požáry trvaly až několik měsíců a kromě značné ekonomické ztráty způsobily ohromné škody na životním prostředí.
Suroviny tak nemusí mít v konfliktu roli pouze předmětu, o nějž se vede spor a válčí. Velice často bývají zdrojem financování konfliktu jiného cíle. Přístup k surovinám, jejich těžba a prodej dává k dispozici aktérovi, který nad tímto má kontrolu, možnosti financování konfliktu vedeného z odlišného důvodu – etnického, náboženského, politického apod. Vojenská kontrola surovin a jejich čerpání tak není primárním předmětem sváru, pouze jej udržuje v chodu zásobováním jedné z bojující strany.
Dalším možným rozlišením surovin a jejich vlivu na ozbrojené násilí je na základě jejich dislokace. Le Billon rozlišuje suroviny na bodové a rozptýlené. U první kategorie je třeba jisté technologické náročnosti, sofistikovanosti a rozvinuté infrastruktury pro její těžbu. Nadto tento druh bývá teritoriálně koncentrován. Jedná se typicky o ropu či vzácné kovy. Rozptýlené suroviny jsou ty, které se nachází na širší ploše a přístup k nim je snadný stejně jako jejich těžba. Příkladem může být vzácné dřevo, zemědělské plodiny apod. To ovlivňuje jak podobu konfliktu, tak pravděpodobnost jeho vzniku. Suroviny koncentrovány v srdci země zvyšují pravděpodobnost pokusu o státní převrat, suroviny koncentrované na periferii zase podněcují separatismus. Rozptýlené suroviny poblíž státního centra zvyšují pravděpodobnost nájezdů a plundrování, naopak na vzdáleném území hrozí vytvoření warlordismu a ovládnutí celé oblasti lokálním vůdcem ekonomicky využívajícím celý region.