Hybridní válka
Hybridní válka, hybridní válčení, hybridní hrozby či hybridní působení jsou pojmy, které jsou v současnosti velmi často používány v médiích i v oficiálních bezpečnostních dokumentech. O jejich přesném významu se vedou akademické, společenské a politické diskuse. Avšak bez ohledu na spory o podstatu a obsah těchto pojmů se staly důležitým faktorem k zintenzivnění bezpečnostní politiky Evropské unie (EU) a Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) proti vlivovému působení Ruska, Číny i některých dalších aktérů ve světě.
Zpracoval Jakub Drmola
Experti z bezpečnostních studií přitom zkoumají všechny tři dimenze problémů, které byly zmíněny v předchozím odstavci, tedy:
- Jaká je historie a dopady samotného pojmu hybridní válka a souvisejících pojmů (hybridní válčení, hybridní hrozby, hybridní působení, hybridní kampaň apod.)?
- Jakým způsobem probíhá hybridní válka?
- Jakým způsobem je či má být uskutečňována obrana proti hybridním hrozbám?
Box 1
Na jaře roku 2021 byla Česká republika zařazena Ruskou federací na seznam zemí, které se k Rusku nechovají přátelsky. Stalo se tak na základě a Zařazení České republiky nařízením vlády Ruské federace č. 1230 dne 13. května 2021 na seznam nepřátelských zemí na základě výnosu prezidenta Ruské federace č. 243 z 23. dubna 2021 o uplatňování míry vlivu (protiopatření) na činnost cizích států, které se nechovají přátelsky. Tento výnos se týká dominantně diplomatických záležitostí, ale má i značný symbolický význam. Přišel v době, kdy Česká republika obvinila ruskou vojenskou tajnou službu GRU (Hlavní správa) z organizace výbuchů ve zbrojním skladu ve Vrběticích v roce 2014 i po předchozích sporech o sochu maršála Koněva a pomník tzv. Vlasovců v Praze. Tyto i další atributy jsou podle mnoha expertů příznaky vedení tzv. hybridní války.
