Příklad soudobého hybridního působení: podpora separatistických sil

Jedním z forem současného hybridního působení je i podpora separatismu a iredentismu (tedy snahy o připojení území obývaného menšinou k jinému státu, kde je tato populace většinová) v zemích, které mají být hybridní válkou oslabeny či poraženy. Typické je to na Ukrajině, kde před anexí Krymu několik dní existoval loutkový stát v roce 2014, následně se objevila snaha vytvořit nový stát s názvem Novorusko a stabilně dochází k podpoře národnostní nesnášenlivosti v jiných regionech.

Příkladem je žhářský útok na maďarské kulturní středisko v Užhorodě na Zakarpatské Ukrajině v roce 2018. Spáchali jej polští proruští militanti podporovaní německým krajně pravicovým poslancem s vazbou na Kreml. Jejich cílem bylo ale vyvolat dojem, že útočili ukrajinští nacionalisté. Chtěli tak zvýšit napětí mezi Maďarskem a Ukrajinou a podpořit maďarské iredentisty. Na tomto území Moskva podporuje i rusínský separatismus a vznik samostatné Podkarpatské Rusi. To vše má oslabit ukrajinskou vládu v Kyjevě.

Ruská podpora separatismu a iredentismu se však objevuje i na dalších místech Evropy. Obavy z podpory separatismu v rámci hybridního působení umocňuje skutečnost, že s ruskou pomocí existuje ve východní Evropě několik de facto států (v odborné literatuře se někdy hovoří i o para-státech), které se zde ustavily po konvenčních vojenských konfliktech a Rusko je využívá k udržování svého mocenského vlivu. Uznává je buď jen minimum jiných zemí nebo nejsou uznávány vůbec.