Zatímco války mezi státy jsou méně časté jak v minulosti, vnitrostátní konflikty se stávají predominantní formou ozbrojeného násilí. Stovky konfliktů nízké intenzity se objevují po celém světě, kde je násilí obyčejné motivováno náboženskými, etnickými a kulturními rozdíly. Většina těchto konfliktů – např. mezi muslimy a hinduisty v Indii – se málokdy dostane na hlavní stránky novin.

Zpracoval Josef Kraus

Dlouhotrvající konflikty

V prosinci roku 1992 rozzuřený dav hinduistických nacionalistů zničil mešitu v indickém městě Ayodhya. Následovaly měsíce násilností mezi hinduistickými a muslimskými skupinami v Indii, během nichž zemřelo nejméně 2 000 lidí. Konflikt se rozšířil i za hranice do sousedního Bangladéše a Pákistánu, kde propukla vlna násilí proti tamním hinduistům. Nebylo to přitom ani poprvé, ani naposledy. Indický subkontinent zažívá podobné násilí již od rozdělení Indie z roku 1947. Nepřátelství mezi muslimskou a hinduistickou komunitou je zde silně zakořeněno.

Cykly náboženského násilí v Indii jsou příkladem dlouhotrvajícího konfliktu. O tomto typu se často tvrdí, že je neřešitelný. Mohou mít přitom různou podobu, nejčastěji se rozdělují na konflikty epizodické, cyklické nebo zamrznuté. Může se jednat o dlouhotrvající povstání, okupaci, případně mezistátní konflikt, kdy je ale násilí méně intenzivní jako během klasického války. Jde o konflikty, které se mohou v jeden moment zdát jako vyřešení, aby se po nějakém čase opět rozhořely.

Box 1. Konspirace, provokace a mobilizace

Ve městě Lucknow (Lakhnaú, hlavní město indického státu Uttarpradéš) někdo zabil hinduistického svatého muže a okamžitě začaly kolovat pověsti, že pachatelem byl muslim. Později se ale ukázalo, že vrahem byl hinduista. Někdo jiný zase hodil kus vepřového masa do mešity s cílem obviniti z této provokace hinduisty. Zjistilo se ale, že to udělal muslim. Indičtí politici podobné události používají pro vytvoření atmosféry vhodné pro odvetu a násilí, k čemuž sami často mobilizují dav.

Proč jsou dlouhotrvající konflikty zdánlivě neřešitelné?

Podle Putnama a Wondolleckové (2003) má neřešitelnost čtyři dimenze: rozporuplnost, intenzitu, všudypřítomnost a složitost. Dlouhotrvající konflikty společnost rozdělují a polarizují. Intenzita je o intenzitě emocí, do kterých jsou strany konfliktu zapletené. Všudypřítomnost je o způsobu, jakým se konflikt šíří a ovlivňuje každodenní život. A konečně složitost vyplývá z různých vzájemně propojených problémů a vrstev sociálního systému, v němž se konflikt vyskytuje. Dlouhotrvající konflikty jsou často velmi rozporuplné, emocionální, přelévají se do všech vrstev společnosti a jsou složité. Mohou existovat jak na úrovni komunit, tak na úrovni států. Některé z nejznámějších konfliktů jsou ty v Angole, Guatemale, Kolumbii, Súdánu, Libanonu, Izraeli a Palestině, Afghánistánu, Somálsku či Kongu. Tyto zdánlivě nekonečné války mají zásadní vliv na infrastrukturu a systém zdravotní péče, vysídlení obyvatelstva a zhoršení přístupu k službám a dalším věcem. Na zastavení násilí a jeho dlouhodobých dopadů vyvinulo mezinárodní společenství nástroje a strategie, které se uplatňují nejen u potlačení dlouhotrvajících konfliktů, ale také u předcházení násilí, nepřátelství a občanským a mezistátním válkám.