Strategie řešení konfliktů

Logika nastolení míru, a tedy i řešení konfliktů, vyplývá z jeho definice. Negativní mír je o absenci přímého násilí, na jehož potlačení je nejpraktičtější metodou použití síly. V praxi je možné takovéto násilí zastavit např. prostřednictvím dohody o příměří, dohody o rozdělení moci nebo pomocí autoritářské vlády. Nejběžnějšími prostředky řešení přímého násilí jsou tvorba míru, udržování míru a prosazování míru.

Cílem tvorby míru (peacemaking) je dosáhnout mírovou cestou (např. vyjednávání či mediace), aby strany konfliktu dosáhly dohodu o příměří. Jednoduše řečeno, jedná o zásah zvenčí, přičemž jednání se účastní elity na vysoké politické úrovni.

Udržování míru (peacekeeping) vyžaduje vyslání zahraničních vojáků či pozorovatelů do regionu s cílem ujistit strany konfliktu, že budou v bezpečí před útokem svého protivníka. Mírové operace tak monitorují příměří nebo mírovou dohodu. Udržování míru nemá být trvalým řešením násilného konfliktu, jakkoli některé mírové mise trvají i několik desítek let. Záměrem je dříve ukončit boje za relativně neutrálních podmínek a zabezpečit dostatečnou stabilitu pro mírová jednání.

Prosazování míru (peace enforcement) je použití síly či hrozby silou, které přinutí státu či skupiny přestat bojovat. Příkladem může být vojenská kampaň OSN v roce 1991 vůči Iráku, kdy mezinárodní společenství vyslalo své síly pod vedením USA k vytlačení irácké armády z nelegálně okupovaného území Kuvajtu. Dalším příkladem může být mezinárodní intervence v bývalé Jugoslávii (v Bosně v roce 1995 a na Kosovu v roce 1999). Na rozdíl od udržování míru takovéto operace nevyžadují souhlas konfliktních stran.

Na rozdíl od negativního míru uznává koncept míru pozitivního vícero příčin konfliktů – společenské, politické, ekonomické, psychologické apod. To znamená, že konflikt není vrozený, ale je naučený. Proto jsou lidé schopni jej konsensuálně vyřešit, a to pomocí přístupů typu kompromisu, institucionální reformy, přerozdělení zdrojů či vzdělání. Na nastolení pozitivního míru je možné použít různé strategie budování míru.

Budování míru (peace building) je víc než jen monitorování příměří. Budování s sebou nese identifikaci a zmírnění příčin konfliktů, což vyžaduje znalost místních podmínek. Jde o zaměření na sociální, politické a ekonomické struktury, které konflikt způsobují. Cílem je vybudovat konstruktivní vztah mezi konfliktními stranami tak, aby se zabránilo opětovnému rozhoření násilí. Budování míru zahrnuje množství rozličných strategií – rozdělení území, dojednání o sdílení moci, kooptace a další.