Aktéři sekuritizace

Činitelé, kteří disponují autoritou prohlásit referenční objekt za existenčně ohrožený
a jsou tak hybateli procesu sekuritizace, jsou označováni jako aktéři sekuritizace. Argumentují bezpečností státu, národa, civilizace, společenství, hodnost, principů, způsobu života atd., přičemž jednají jako zástupci referenčního objektu (státu, národa, společnosti), zdůrazňují nebezpečnost sekuritizovaného jevu a koncentrují na něj pozornost veřejného mínění. Aktéry sekuritizace mohou být představitelé politických stran a hnutí, ústavních
a státních institucí, nátlakových skupin apod. Do této množiny aktérů sekuritizace je možné rovněž zahrnout i další instituce (např. zpravodajské služby, odborná pracoviště) nebo jednotlivce (představitele bezpečnostní komunity), kteří na základě vědeckého zkoumání označují konkrétní jevy za bezpečnostní hrozbu a toto své hodnocení předkládají ostatním aktérům sekuritizace (např. politickým představitelům státu) případně médiím. Aktéři sekuritizace pro větší důvěryhodnost a úspěšnost procesu sekuritizace nezřídka využívají paradoxně dvojího přístupu:

1. emocionálního (a proto často subjektivního) zdůrazňování nebezpečí a vytváření emocionálně zabarvených konotací ve vztahu
   ke konkrétnímu objektu sekuritizace, a
2. prezentaci nebezpečnosti hrozby jako výsledku racionálního vědeckého a objektivního bádání. Často využívanou metodu při vytváření emočního vztahu je např. zdůrazňování negativních dopadů na stávající sociální
   a ekonomickou úroveň občanů.