Sekuritizace migrace

Význam a rozsah mezinárodní migrace pro ČR

Zkušenosti české společnosti s imigranty z kulturně odlišného prostředí byly v minulosti poměrně ojedinělé. První větší uprchlickou vlnu, která zasáhla Čechy a Moravu lze identifikovat v letech první světové války, kdy sem dorazily větší skupiny uprchlíků či evakuovaných osob z teritoria rakousko-uherské monarchie přímo zasažené válečným konfliktem. Jednalo se především o dočasně přemístěné skupiny italské populace z Jižního Tyrolska a haličské Židy. Zatímco pobyt národnostně italské populace nedoprovázely větší kontroverze, příchod kulturně odlišné haličsko-židovské komunity vedl k posílení antisemitských postojů u české společnosti. Po konci 1. světové války dochází k dalším relativně významějším procesům imigrace z východoevropského prostoru, zejména díky vzniku totalitního bolševického Sovětského Ruska a imigraci větších počtů enických Rusů a Ukrajinců, i ruských, ukrajinských a polských Židů. Po druhé světové válce dochází i vzhledem k dramatické změně skladby obyvatelstva k několika výrazným migračním procesům. Nejprve se jedná o proces tzv. reemigrace, během níž dochází k osidlování oblastí po odsunuté německé populaci podporou návratu českých krajanských komunit ze zahraničí. Jadnalo se zejména o tzv. volyňské Čechy (z SSSR) a daruvarské Čechy (z Jugoslávie).

Graf I. Cizinci v ČR a SR (% celkové populace 1993-2003)

 Následně tehdejší ČSR přijala větší skupinu uprchlíků z řecké občanské války (1946-1949), řecké a makedonské národnosti, jejichž integrace byla relativně bezproblémová. Zejména slovanští Makedonci prakticky v druhé generaci zcela splynuli s místní populací. Od počátku 50.let, resp. po téměř celou druhou polovinu 20. století byla nicméně česká společnost v důsledku poválečné etnické čistky (odsun německojazyčné populace), charakteru vládnoucího komunistického režimu, a izolace v rámci existence blokového rozdělení Evropy, zbavena možnosti normálního kontaktu a komunikace s cizinci. Rovněž neúspěch politiky integrace a začlenění příslušníků romského etnika, kteří přicházeli ve druhé polovině století ze Slovenska do českých zemí, napomohla k vytváření předsudků vůči jiným etnikům. Několik generací tak vyrůstalo bez možnosti intenzivního přímého kontaktu a nezprostředkované zkušenosti s cizinci nebo jinými národnostmi. Absence této osobní zkušenosti také možná přispívá k velké senzitivitě tématu migrace, které je českou veřejností i některými politickými proudy velmi intenzivně vnímáno a úspěšně sekuritizováno. Ačkoliv počty migrantů do České republiky od roku 1993 kontinuálně stoupají, jejich počet je minimální v porovnání s imigrací do států západní Evropy.

Graf II. Celkový počet povolení k pobytu pro občany ze zemí mimo EU na 1000 obyvatel, 2015 (EUROSTAT).

Význam a rozsah mezinárodní migrace pro Českou republiku a její měnící se hodnocení lze vysledovat i v oficiálních strategických a hodnotících bezpečnostních dokumentech České republiky:


Zvyšující se počet cizinců vzbuzuje v České republice emoce a zájem veřejnosti, většina respondentů v průzkumech veřejného mínění deklaruje negativní přístup k cizincům, existují obavy ze zvýšené kriminality, šíření nemocí, nově příchozích zneužívajících sociální systém, zvýšené konkurence na trhu práce atd. Uprchlíci nejsou vnímáni jako lidé v nouzi, spíše jako bezpečnostní hrozba, zejména ti, kteří přicházejí z muslimských zemí a Afriky. Existují zjevné obavy ze zhoršení bezpečnostní situace a dominantní otázkou je spojování uprchlického problému s islámským extremismem a terorismem. Migrace je tedy úspěšně sekuritizována, tj. je interpretována jako bezpečnostní hrozba médii, některými politickými silami, prezidentem státu nebo jinými osobami, které mají dostatečnou autoritu a možnosti ovlivňovat veřejné mínění.

Postoje české veřejnosti k cizincům – březen 2020 (CVVM)

Na základě empirických údajů z průzkumů veřejného mínění se zdá, že negativní interpretaci migrace akceptuje většina české společnosti, která se cítí ohrožena imigrací a vyžaduje silná, rychlá, jednoduchá a razantní či restriktivní opatření ze strany státu. Není náhodou, že parlamentní volby v říjnu 2017 zaznamenala velký úspěch protiimigračna strana Svoboda a přímá demokracie s 10,64% hlasů a 22 mandáty (z 200). Téma migrace bylo také silně přítomno i v přímé prezidentské volbě na začátku roku 2018, kdy zejména ve druhém kole úřadující a následný vítěz Miloš Zeman (51,36% hlasů) odkazoval na svého vyzyvatele Jiřího Drahoše (48,63% ) jako na toho, kdo vítá nežádoucí migranty. Hlavní heslo vítěze prezidentských voleb tehdy znělo „Tato země je naše. Není a nemůže být pro každého. “

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info