Hybridní režimy a neliberální demokracie

Velkým tématem se na přelomu 20. a 21. století stala otázka nové kategorie režimů na pomezí mezi demokracií a nedemokracií (srovnej box č. 2). Že by existovalo něco mezi nimi? Debata o tzv. hybridních režimech opět obnovila zájem o otázku, co je vlastně (a co není) demokracie, promítala se do ní i oživená kritika minimalistního konceptu J. A. Schumpetera přiblíženého výše. Reagovala na vzestup počtu „nejasných” případů režimů, pro něž byla typická demokratická fasáda politických institucí, ovšem problematické výstupy z vládnutí. Nebylo vůbec jasné, zda se jedná o pouhé „nedotažené“ či neukončené demokratické proměny nedemokratických režimů, nebo skutečně o nový typ. Z debaty vzešla řada zajímavých konceptů, za klíčový je třeba považovat pojem neliberální demokracie Fareeda Zakarii.

Zakariův argument, že vzestup demokracie nemusí jít ruku v ruce s naplňováním liberálně pojímaných politických svobod, představuje jeden z  nejpronikavějších postřehů ve srovnávací politologii posledních dekád. Holt, ne vždy je vývoj takový, jaký byl ve většině západních zemí, kde nejprve vznikl liberální stát, a až poté demokratický režim(klasická cesta Anglie od středověku po 20. století).