Zrod demokracie

Připomenout, že demokracie (z řeckého démokratiá, které je spojením dvou slov, démos – lid a kratein  – vládnout), tedy vláda lidu) se zrodila v antické éře, to zavání pouhou frází. Na řádnou analýzu řeckého modelu demokracie navíc v tomto krátkém textu opravdu bohužel není místo. Ale i tak si historický rozměr demokracie zaslouží alespoň vstupní poznámku.

Za zdůraznění stojí především fakt, že o demokracii lze hovořit jen v několika starověkých zemích, kdy za zmínku stojí některé osady v Itálii, především Řím v nemnoha krátkých fázích, a zejména některé městské státy v Řecku. Antičtí filosofové kladli důraz na skutečnost, že politické režimy se mění. Ponechejme nyní stranou, zda se jedná o cyklický vývoj, nebo lineární, byť je to jedna z nejzajímavějších otázek vůbec. Vedle demokracie tu tedy bylo spektrum dalších politických režimů, například monarchie či tyranie. I s ohledem na současnou analýzu demokracií je namístě připomenout, že Aristotelovi stačily ke klasifikaci daného politického režimu dvě otázky: kdo vládne a jak jsou vládnoucími respektovány zákony? Není přitom žádným tajemstvím, že jak Platón, tak Aristoteles měli k demokracii výhrady, a  kupříkladu kvůli problému absence respektu k jiným názorům či životním způsobům ji považovali za defektní, nežádoucí typ.

Nu a také ve středověku a raném novověku byly případy naplnění charakteristických znaků demokracie spíše výjimečné. A ani později, v 19. a 20. století, nešlo o výrazně dominující formu vládnutí, naopak v některých obdobích, jako byla léta druhé světové války, formu výrazně menšinovou.

Shrnuto – stojí za to vzít na vědomí možná nepříjemný fakt: demokracie není nutným standardem, není jediným běžně se vyskytujícím či přirozeně převažujícím politickým režimem. Je jednak nutno cosi udělat pro její nastolení, jednak dělat cosi pro její udržení.