Konzervativní myšlení a doktríny se začaly objevovat koncem 18. století a snažily se zpomalit (nebo dokonce zamezit) odklonu od společnosti založené na tradičních hodnotách a stávající společenské hierarchie. V jistém ohledu tak konzervativní myšlení bylo protipólem toho, o co šlo ve Francouzské revoluci, nebo o co se snažily liberalismus, socialismu či nacionalismus. Cílem konzervativců tak bylo zachovat do té doby (a z jejich pohledu) fungující a funkční společenské uspořádání, které se opíralo o dlouhodobou stabilitu a náboženskou i kulturní tradici. Z nich se také odvozovala vodítka pro správné chování skupin i jednotlivců, která byla komunikována a vymáhána skrze instituce jako je vláda, stát, církev či rodina.

Ideální společnost je v očích konzervativců hierarchická - rozdíly mezi lidmi jsou přirozené a usilování o narovnávání situace je nežádoucí. Poukazují přitom na nerovnoměrnou distribuci talentů a dovedností, se kterými lidé přicházejí na svět. Podobně upozorňují, že ne všichni mají stejný (mocenský, sociální či politický) status a ne všichni mají stejný majetek. A dodávají, že ti, kdo jsou nadanější než jiní by měli být v nadřízené pozici pro všechny ostatní. A protože jedinci mají přirozenou potřebu stability, tuto skutečnost akceptují a oceňují (pevný) společenský řád. Spolupráce mezi jednotlivými sociálními skupinami pak vedou k nastolení sociální stability či harmonie. Výše postavené skupiny mohou využívat výhod plynoucích z jejich pozice, zároveň by měly ale bránit slabší před celou řadou útrap - Francouzi nazývají tuto zodpovědnost noblesse oblige.

Konzervativci tedy vnímají nerovnost jako přirozenou součást společenského uspořádání. Snaha vnucovat rovnost tam, kde nemá místo, pak představuje nebezpečí, protože ničí přirozenou kooperativní hierarchii mezi skupinami, vyvolává sociální konflikt a ohrožuje pořádek a stabilitu. V každém historickém období se konzervativci snaží čelit hrozbám, kterými se cítí ohroženi - dnes by mohlo jít např. o multikulturalismus či LBGTQ+ tematiku. Na rozdíl od liberálů totiž konzervativci se skepsí hledí na lidský rozum a schopnost jednotlivců se skrze rozumné uvažování posouvat dál a rozvíjet. V mnoha ohledech a situacích totiž jedince racionálně nejednají - podléhají emocím a nejsou schopni chladně a jasně uvažovat. A právě zde je důvod, proč považují tradici a náboženství za to nejlepší, čím se společnost má řídit, neboť jde o poměrně rigidní, stabilní systémy, které odolávají změnám.

Nová pravice