V jádru klasického materialismu stojí historický materialismus, který v sobě nese myšlenku, že to jsou právěmateriální poměry, které podmiňují společenský a historický vývoj. Marx byl přesvědčený, že produkce prostředků, které lidé potřebují k přežití, je nejdůležitější lidskou aktivitou, která v konečném důsledku ovlivňuje všechno ostatní - ekonomická „základna“ určuje, jaká bude ideologická a politická „nadstavba“ (tedy určuje podobu práva, politiky, kultury a společenské existence vůbec). Marx věřil, že hnací silou historických změn a pokroku je dialektika - proces zahrnující interakce mezi soutěžícími silami, který vyústí ve vyšší úroveň vývoje. V tomto případě šlo o konflikt mezi buržoazií a proletariátem, na jehož konci měl být konec kapitalismu, neboťrevoluce proletariátu byla nevyhnutelná (a dojde k ní jakmile proletariát dosáhne plnému třídnímu uvědomění). Revoluce měla vést k přechodnému období diktatury proletariátu, ne jejímž konci je beztřídní společnost.

Naši pozornost zaměříme nyní na žitou zkušenost Sovětského svazu a osobnosti dvou tehdejších sovětských lídrů: V. I. Lenina a J. Stalina. Marxismus pod jejich vlivem došel významných změn. Lenin jej doplnil především o existenci revoluční strany - měl totiž obavy, že proletariát je až příliš oklamaný buržoazií a nemá tak šanci si uvědomit naplno svůj revoluční potenciál (a spokojí se pouze bojem za lepší pracovní podmínky, nikoliv tedy svržením kapitalismu jako takového). Proto bylo třeba ustanovit předvoj - stranu plnou zasvěcených a profesionálních revolucionářů. Revoluce roku 1917 byla provedena pod vedením bolševiků, kteří konali ve jménu proletariátu; v roce 1920 už v Rusku nacházíme pouze jednu stranu, jejímž cílem bylo vybudování komunismus.

Ortodoxní komunismus nicméně vznikl až s působením J. Stalina, který si osvojil myšlenku socialismu v jedné zemi (k revoluci tak nemusí dojít v mezinárodním měřítku). V roce 1928 byla v SSSR vyhlášena první pětiletka, proběhla rychlá industrializace a o rok později došlo ke kolektivizaci zemědělství. Soukromé podnikání přestalo prakticky okamžitě existovat, veškeré zdroje byly kontrolovány státem a řízeny systémem centrálního plánování (kapitalistický trh přestal existovat). Během 30. let navíc Stalin skrze sérii čistek vytvořil krutou totalitní diktaturu, kde nebyl v důsledku teroru prostor pro jakoukoliv diskusi či disentní názory.

Po Stalinově smrti v roce 1953 došlo k jistému uvolnění, nicméně základní principy (vůdčí vysoce disciplinovaná strana s pevnou hierarchií, státní kolektivizace a centrální plánování) dlouho odolávaly jakýmkoli reformám. Ke změnám začalo docházet až v polovině 80. let 20. století, kdy reformu (perestrojku; 1985-1991), která ukončila éru sovětského komunismu (byť v Číně či Severní Koreji stále režimy vykazující znaky stalinismu nacházíme) nastartoval M. Gorbačov.

Neomarxismus, který vznikl v západní Evropě, už nepovažoval člověka za loutku, která je zmítaná a ovládaná neosobními materiálními silami, ale naopak, člověk je „tvůrcem“ dějin (odkazovali se tak na raná Marxova díla a Hegelovy myšlenky). Odmítli tak neměnnost a rigidnost vztahu mezi „základnou“ a „nadstavbou“, třídní boj už nebylo možné chápat jako východisko i závěr analýzy společnosti. Neomarxisté také velmi často odmítali ortodoxní komunismus, ke kterému přistupovali s neskrývaným odporem.

V díle G. Lukácse byl marximus poprvé představen jako humanistická filosofie. Důraz byl přitom kladen na proces „zvěcňování“ - nástroj, pomocí něhož kapitalismus dehumanizoval dělníky a vytvářel z nich zboží, kterým lze obchodovat. Další z autorů, A. Gramsci, upozozorňoval, že třídní systém je udržován nejen za pomoci nerovných ekonomických vztahů a nerovnoměrně distribuované moci, ale také politickými a kulturními faktory. To Gramsci označoval jako ideologickou „hegemoni“ buržoazie.

V kontextu diskuse je pak nutné zmínit i tzn. frankfurtskou školu, jejíž představitelé formulovali tzv. kritickou teorii (směs marxistické politické ekonomie, hegelovské filozofie a freudovské psychologie), která značným způsobem ovlivnila Novou levici.