Volební systémy
Poměrné volební systémy
Řekne-li se v českém prostředí poměrný volební systém, vybaví se většině posluchačů jeho nejčastější varianta – tzv. listinný poměrný volební systém. Pokud bychom se ponořili do světa volebních systémů hlouběji, nalezneme i další poměrné volební systémy – systém jednoho přenosného hlasu a na pomezí mezi poměrnými a smíšenými systémy personalizovaný poměrný volební systém.
Nejrozšířenější a nejznámější variantou poměrného volebního systému je hlasování, v němž voliči odevzdávají hlas politické straně a na základě součtu těchto hlasů jsou rozděleny mandáty. Tímto způsobem se v České republice volí Poslanecká sněmovna, krajská a obecní zastupitelstva i čeští poslanci Evropského parlamentu. Listinné poměrné volební systémy převažují v Evropě a řadu příkladů lze najít i v mimoevropských zemích. Hlas v těchto systémech může být odevzdán straně přímo (jako ve sněmovních volbách), nebo tím, že volič označí příslušného kandidáta či kandidáty (jak je možné učinit v komunálních volbách). Následuje sečtení hlasů pro stranu a jejich poměrné rozdělení. Listinné poměrné volební systémy jsou velmi pestrou kategorií. Liší se (a) podle možností voličů ovlivnit zvolení konkrétních kandidátů (zda mají voliči preferenční hlasy, jak je udělují a jakou má preferenční hlas váhu), a (b) několika proměnnými, které ovlivňují poměrnost výsledku voleb. Ty se mohou navzájem doplňovat, posilovat, oslabovat, případně působení jedné lze jinou dokonale zrušit. Výsledkem může být velmi „čistý“ poměrný volební systém, ale i systém, jehož celostátní výsledky budou podobné hlasování v zemi s většinovým volebním systémem. K těmto proměnným patří:
Velikost volebního obvodu
Země, ve které je zaveden listinný poměrný volební systém, může být ve volbách jediným celostátním volebním obvodem (jako např. Slovensko), většinou je ale rozdělena na několik volebních obvodů. Čím jsou volební obvody menší, tím více systém zvýhodňuje velké strany. Budeme-li mít v zemi parlament se 100 poslanci a jediným celostátním obvodem, lze očekávat, že strana s 8 % hlasů získá 8 mandátů (jen silné působení jiné proměnné by mohlo s tímto počtem nějak pohnout). Pokud ale bude země rozdělena do 20 obvodů s 5 mandáty, bude strana ohrožena. V mnoha obvodech na mandát nedosáhne, představit si lze dokonce situaci, kdy nezíská žádný mandát. Šanci na zvolení budou mít její kandidáti jen v obvodech, kde budou její voliči více koncentrováni (bude jich tam více než jen 8 %). Efekt malého volebního obvodu lze dobře dokumentovat na výsledcích voleb do Poslanecké sněmovny v Karlovarském kraji v letech 2002-17, které lze nalézt na www.volby.cz. V nich je dobře vidět, že menším stranám ani zisk více než 5 % hlasů v kraji nepřinesl žádné křeslo.
Přepočet hlasů na mandáty
Existuje řada matematických formulí, pomocí kterých mohou být hlasy převáděny na mandáty. Základní cesty k poměrnému převodu hlasů na mandáty představují tzv. volební kvóty a volební dělitele.
Volební kvótu si lze představit jako počet hlasů, který potřebuje strana, aby získala jeden mandát. Nejjednodušší je Hareova kvóta:
Výše a nastavení volební klausule
Klausule představuje určitý limit, který musí překonat kandidátní listina, aby se mohla podílet na rozdělování mandátů. V českém prostředí je obvyklá klausule ve výši 5 % hlasů. Některé země ale nemají zavedenu žádnou klausuli (Finsko), setkat se můžeme s nižšími (2 % v Dánsku) i vyššími (10 % v Turecku) klausulemi. Vedle samotné výše klausule je také otázkou, na jaké úrovni se používá. Není pravidlem, že se musí vždy jednat o celostátní úroveň, např. ve Španělsku je používána klausule ve výši 3 % pouze na úrovni obvodu. Klausule mohou být zpřísněny (např. pro koalice), nebo naopak zmírněny (v Srbsku neplatí klausule pro strany národnostních menšin, v dalších zemích je možné se celostátní klausuli vyhnout, pokud strana získá určitý počet hlasů na úrovni obvodu apod.). Vyšší celostátní klausule může mít výrazný vliv, naopak efekt nízké či pouze regionální klausule může být skoro nulový. Ve zmíněném Španělsku jsou až na výjimky volební obvody natolik malé, že zisk 3 % v daném obvodu k zisku mandátu nevede.
Počet a nastavení úrovní, na kterých probíhá distribuce mandátů
Některé listinné poměrné volební systémy nerozdělují mandáty na jediné úrovni (typicky v rámci volebních obvodů), ale pracují se dvěma i více úrovněmi. Připomenout lze oddíl věnovaný volebním kvótám, kde se mluvilo o skrutiniu na vyšší úrovni. Existují také systémy, které předem vyčleňují část mandátů pro druhou úroveň. Nejčastěji je smyslem těchto mandátů kompenzovat vliv volebních obvodů (mluví se o tzv. kompenzačních mandátech) a docílit vyšší poměrnosti systému. Např. ve Švédsku je sice nejprve rozděleno 310 mandátů ve 29 obvodech, ale poté je dalších 39 mandátů celostátně rozděleno jako tak, aby se vyrovnaly rozdíly způsobené volebními obvody. Pokud tedy obvody určitou stranu znevýhodnily (její podíl mandátů je výrazně menší než podíl hlasů), odpovídající počet kompenzačních mandátů zajistí, aby její podíl mandátů odpovídal podílu hlasů stejně jako u ostatních stran). Kompenzace ale není jedinou představitelnou rolí takto vyčleněných mandátů.
Listinný poměrný volební systém, který kombinuje malé volební obvody s D’Hondtovým či Imperialiho dělitelem bude tedy velmi „nepřátelský“ vůči malým stranám. Zavedení dělitele Sainte-Laguë může naopak působení malých obvodů oslabit. Velké volební obvody s vysokou celostátní klausulí vyřadí malé strany, ale kdo klausuli překročí, bude zastoupen skutečně poměrně. Pokud klausuli odstraníme, do parlamentu proniknou i malé strany, které doposud neměly šanci. I systém s malými obvody může být nakonec vůči malým stranám vstřícný, pokud zákonodárce ponechá dostatek kompenzačních mandátů. Svět listinných poměrných volebních je tedy velmi pestrý a každý z nich představuje svým způsobem případ sui generis.
V hypotetickém volebním obvodě, kde se přiděluje 7 mandátů, získají strany A, B a C 7100, 4000 a 2900 hlasů. V zemi se používá Hareova kvóta. Nejprve je tedy vypočítána kvóta, Q = 14000/7 = 2000. Posléze každá strana získá tolik mandátů, kolikrát naplnila kvótu, Tato fáze se označuje jako první skrutinium. V našem případě je v něm přiděleno 6 mandátů. Např. strana A naplnila kvótu 3x (3x2000 = 6000), 1100 hlasů ale zůstalo nevyužitých. Volební systémy využívající některou z kvót zahrnují také pravidla pro rozdělení zbylých mandátů. Poměrně častým řešením je převod těchto mandátů na vyšší úroveň, kde jsou rozděleny (mluví se o druhém skrutiniu). Alternativou je stanovení určitého pravidla již na úrovni obvodu, např. že mandát připadne straně či stranám s nejvyšším počtem nevyužitých hlasů (v našem případě by se jednalo o stranu A).
První skrutinium dle Hareovy kvóty
|
Strana |
A |
B |
C |
|
Hlasy |
7100 |
4000 |
2900 |
|
Mandáty v 1. skrutiniu |
3 |
2 |
1 |
|
Hlasy, které nevedly k zisku mandátu |
1100 |
0 |
900 |
Volební dělitel je řada čísel, kterým je postupně dělen zisk stran, přičemž mandáty postupně připadají stranám s nejvyšším podílem. Celý proces probíhá až do chvíle, kdy je přidělen potřebný počet mandát. Nejrozšířenějším volebním dělitelem je D’Hondtův dělitel (řada přirozených čísel, tj. 1, 2, 3, 4…), který se v ČR používá ve volbách do Evropského parlamentu a v komunálních volbách. Z řady dalších dělitelů lze zmínit dělitel Sainte-Laguë (využívá řadu lichých čísel, tj. 1, 3, 5, 7…; tento dělitel je vstřícnější k malým stranám než dělitel D‘Hondtův), nebo dělitel Imperiali (řada přirozených čísel s vynecháním 1, tj. 2, 3, 4, 5…; tento dělitel naopak pomáhá velkým stranám).
Box 3: Jak funguje kvóta a proč se nemusí rozdělit všechny mandáty na úrovni kraje?
V hypotetickém obvodě, kde se přiděluje 7 mandátů, získají strany D, E a F 6000, 5000 a 3000 hlasů. V zemi se používá D’Hondtův dělitel.
Rozdělení mandátů pomocí D’Hondtova dělitele
|
Dělitel/strana |
A |
B |
C |
|
Hlasy |
6000 |
5000 |
3000 |
|
Hlasy/1 |
6000 (1) |
5000 (2) |
3000 (4) |
|
Hlasy/2 |
3000 (3) |
2500 (5) |
1500 |
|
Hlasy/3 |
2000 (6) |
1667 (7) |
1000 |
|
Hlasy/4 |
1500 |
1250 |
750 |
|
Hlasy/5 |
1200 |
1000 |
600 |
|
Mandáty |
3 |
3 |
1 |
Pozn. V závorce uvedeno pořadí, v němž je mandát přidělen. Při rovnosti podílů (3. a 4. mandát) je obvyklé, že přednost má strana s vyšším celkovým počtem hlasů
Box 4: Jak funguje dělitel?
Většinové volební systémy zajišťují úzký vztah mezi voličem a poslancem, ale neumožňují poměrné zastoupení, naopak listinný poměrný volební systém poměrné zastoupení umožňuje, ale vazba mezi voličem a poslancem je volnější. Systém jednoho přenosného hlasu má zajistit jak poměrné zastoupení, tak velkou personalizaci. Používá se např. v Irsku. Podobně jako v systému alternativního hlasování volič řadí kandidáty podle toho, jak jsou mu sympatičtí (bez ohledu na nominující stranu). Ke zvolení musí kandidát získat počet hlasů odpovídající Droopově kvótě:
VZOREC
Pokud nějaký kandidát získá více hlasů, než odpovídá kvótě, jsou jeho „nadbytečné“ hlasy přeneseny těm, které jeho voliči označili druhou preferencí. Pokud stále není zvolen potřebný počet poslanců a již nelze přenášet od zvolených, je eliminován nejslabší kandidát a jeho hlasy jsou opět přeneseny těm, komu jeho voliči udělili následující preferenci. Přenosy pokračují, dokud nejsou zvoleni všichni poslanci. Systému jednoho přenosného hlasu je vyčítána komplikovanost hlasování a zejména převodu hlasů na mandáty, na druhou stranu je vyzvedáváno, že ponechává velkou volnost voliči a na úrovni obvodu umožňuje zastoupení různých zájmů.
Na slavnost měla být připravena obří pizza a 36 účastníků mělo rozhodnout, jaké tři ingredience budou použity vedle základních (pizzové omáčky, mozzarelly a bazalky). V nabídce bylo šest ingrediencí. Účastníci měli jednu ingredienci označit jako první a nepovinně seřadit další ingredience, teoreticky mohli seřadit všech šest. Odevzdány byly hlasy v následující podobě:
8 hlasů: olivy (1. preference) – žampiony (2. preference) – artyčoky (3. preference)
8 hlasů: olivy – artyčoky – žampiony
3 hlasy: žampiony – olivy – artyčoky
7 hlasů: ananas – prosciutto
4 hlasy: prosciutto – artyčoky – pancetta – ananas
6 hlasů: pancetta – olivy
Nejprve je vypočítána Droopova kvóta: 36/(3+1) + 1 = 10
Následuje sečtení prvních preferencí. Olivy získaly 16 hlasů. Hlasy na kvótu (tj. 6) mohou být přeneseny, polovinu druhých preferencí oliv měly žampiony a polovinu artyčoky. Získají tedy po třech hlasech.
Jelikož nikdo další nedosáhl na kvótu, je vyřazen nejslabší (artyčoky). Jejich tři hlasy získá další preference – žampiony (jednalo se o hlasy, které byly v minulém kroku přeneseny od oliv).
Stále nikdo nedosáhl kvótu, vyřazen je nejslabší (prosciutto). Hlasy již nelze přenést druhé preferenci (vyřazeným artyčokům), proto jsou přeneseny třetí preferenci (pancettě).
Pancetta dosahuje kvóty. Ze zbývající dvojice pak vítězí žampiony, neboť získaly více hlasů než ananas.
Shrnutí v tabulce:
|
Ingredience |
1. preference |
1. krok |
2. krok |
3. krok |
|
Olivy |
16 |
10 (zvoleny) |
10 |
10 |
|
Žampiony |
3 |
6 |
9 |
9 (zvoleny) |
|
Artyčoky |
0 |
3 |
- |
|
|
Ananas |
7 |
7 |
7 |
7 |
|
Prosciutto |
4 |
4 |
4 |
- |
|
Pancetta |
6 |
6 |
6 |
10 (zvolena) |
Box 4: Jak komplikovaný je systém jednoho přenosného hlasu?
Jedná se o systém stojící na pomezí poměrných a smíšených. Část mandátů je totiž volena většinově, ale určující pro celkový výsledek voleb je poměr hlasů mezi stranami. Tento volební systém se používá např. v Německu. K jeho mechanismu podrobněji viz Box 5.