Volební systémy
Proč existují volební systémy?
Volby slouží k výběru členů mnoha institucí, od obecního zastupitelstva po parlament, od předsedy mysliveckého sdružení po prezidenta. Prakticky vždy musí vyřešit problém, jak převést mnoho hlasů na několik málo mandátů. Například ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 5 060 745 hlasů rozhodovalo o 200 poslancích, hlas ve volbách amerického prezidenta v roce 2020 odevzdalo 158 383 403 voličů. Nelze si představit, že by každý volič dostal za svůj hlas odpovídající zlomek poslance či prezidenta. Proto je nutné mít pravidla, podle kterých jsou hlasy na mandáty přepočítány.
Neexistuje jediný univerzální volební systém, od nějž by byla odvozena pravidla pro všechny země. Naopak existuje řada systémů, které se liší, někdy v detailech, jindy zásadně. Některé jsou vstřícnější k větším stranám, jiné nechávají dostatek prostoru i velmi malým subjektům, některé umožňují snadnou volbu nezávislých kandidátů, jiné ji prakticky vylučují atd. Na následujících řádcích představíme nejznámější volební systémy, uvedeme, čím se liší, kde se s nimi můžeme setkat a co lze očekávat při jejich využití.
Mohlo by se zdát, že kvůli své rozmanitosti mohou být volební systémy snadno zneužity při volebních podvodech. Běžné volební podvody ale směřují k jiným prvkům voleb. Například je znemožňována kandidatura režimu nepohodlných osob, komplikováno hlasování kritikům režimu, případně v oblastech, kde by mohla opozice vítězit. Naopak loajálním voličům může být třeba umožněno hlasovat vícekrát v různých volebních místnostech. Nebo jsou ve volební kampani kandidáti a příznivci opozice omezováni a napadáni, naopak prorežimní kandidáti mají podporu státních institucí a médií. Během hlasování a sčítání hlasů může docházet k ničení „nevhodných“ či přidávání „správných“ hlasů. Sebespravedlivější volební systém již posléze nemůže než převést zmanipulované počty hlasů na odpovídající počty mandátů.
Na druhé straně svět volebních systémů není vůči otevřeným podvodům či skrytým manipulacím zcela imunní. Podezřele například vypadá, pokud je krátce před volbami upraven volební zákon tak, aby zkomplikoval život vybraným stranám. Jako například v roce 1998 na Slovensku, kdy se krátce před volbami stala prakticky zbytečnou koaliční kandidaturu (každá strana v koalici musela překročit 5 %), přičemž vládu se tehdy chystaly vyzvat ve volbách dvě opoziční koalice. Existují také dvě možné manipulace s vymezením volebních obvodů, které při formálně zcela svobodných, rovných a demokratických volbách mohou zvýhodnit určitou stranu.
- Vymezení nestejně velkých volebních obvodů (tzv. malappportionment) – pokud je země rozdělena na několik volebních obvodů, může zručný manipulátor změnit jejich hranice tak, aby systematicky připadalo méně voličů na jednoho poslance v obvodech, kde vítězí jeho strana než v ostatních. Představme si stát, který se skládá ze dvou ostrovů. Na každém žije 1 milion voličů, ale první ostrov volí 60 a druhý 40 poslanců ve stočlenném parlamentu. Ačkoliv mají voliči stejná práva (nikdo nemá více hlasů, volí od stejného věku atd.), volič na druhém ostrově má menší vliv na složení parlamentu než volič na prvním.
Box 1: Volební systémy, volby a volební podvody
Manipulace s hranicemi volebních obvodů, zvaná též gerrymandering – v roce 1812 podepsal guvernér státu Massachusetts a pozdější americký viceprezident Elbridge Gerry zákon o změně hranic volebních obvodů, po němž jeho strana sice těsně prohrála na hlasy, ale dosáhla drtivého vítězství v počtu mandátů (se 49 % hlasů získala 72,5 % mandátů). K výsledku vedla manipulace s hranicemi obvodů, kdy voliči protistrany byli soustředěni do vybraných obvodů, aby dosáhli několika drtivých vítězství, zatímco v ostatních s menším odstupem prohrávali. Termín „gerrymander“ vznikl spojením guvernérova jména a bájného salamandra v karikatuře znázorňující jeden z takto vytvořených obvodů. S gerrymanderingem se můžeme setkat i dnes a můžete si jej vyzkoušet i ve hře.
